Jaká jsi?

Jaká jsi

 

Jaká skutečně jsi?

Jsi taková jak řekli Tvé oči?

Máš krásu na srdci?

Máš tak hezkou duši?

 

Vidím Tě takovou

Tebe, tu pravou

Tak dokonalou

Krásou duševní i tělesnou

 

Nedovedu to popsat, jaká jsi

Máš své srdce ze zlata

Proto život je pro Tebe těžší

Vždy dostaneš se z louže do bláta

 

Život má každý těžký

Kdo má tak milou duši

Není snadné projít jeho stezky

Proč nás tak zkouší

 

Nemám slov pro to jaká jsi

Tak krásná slova neznám

Neumím říct čím vším pro mě jsi

Když vím že Tě nemám

 

Znám Tě dokonale

Od prvního pohledu

Tvé chování mě neustále

Utvrzuje, že se nepletu

 

Ublížíš raději sobě než jinému

Nedělej to však, nesmíš

Nemůžeš ublížit srdci svému

Vždyť kdo je na vině nevíš

 

O Tvojí kráse dali by se psát básně

Nejsou však slova na této planetě

Slova která vyjádřila by jasně

Jaká jsi, jak vidím Tě

 

Vidím Tě jako bytost z jiného světa

Snad sem ani nepatříš, není jiná stejná

Jsi krásná milá hodná, jsi plná zlata

Zlata tělesného i duševního, jsi jediná

 

Proč jen nedokážu vyjádřit jaká jsi

Proč nejsou taková slova

Slova která řeknou to co chci

Že jsi pro mě ta pravá

 

Cítím to v duši své

V duši, srdci které už praská

Jsou plné krásy Tvé

Krásy a lásky která je mačká

 

Kdyby to šlo říci myšlenkou

Ze které se mi hlava točí

Nejen tou řečí nelehkou

Snad i jen pohledem do očí

 

Proto to všechno ještě nekončí

Když vím, že ta jediná pravá jsi

Srdci však člověk neporučí

Když si řekne jen tuhle chci

 

Srdce si dělá co chce, to Tvé i mé

Proč jen obě to stejně necítí

To mé už šílí z té krásy Tvé

Nesmíš ho zničit, když Tě ztratí

---