Moderní pohádka o Smolíčkovi

Na kopci vysokém vyčnívá domeček,

není tam křemílek ba ani krteček.
V tomhletom domečku krom malých stoliček,
najdete frajera se jménem Smolíček.
Jelen tam otročí tomuto muži,
za zlaté parohy hodně mu dluží.
A vždycky navečer vyjedou na cestu,
Smolda má v bordelu rodinnou siestu.
Jednoho večera zima je tuhá,
jelen v té rychlosti sotva jen huhlá:
"Smolíčku, Smolíčku mé zlaté parohy,
ty vole sesedni, nemůžu na nohy!"
Smolíček poslušně na zem se vrátil,
jelen pak nelenil, hnedka se zklátil.
V očičkách slzičky, huba se třese,
jelen byl po fetu, šušká se v lese.
Smolíček pohleděl zvířeti do tváře,
vzpomněl si na léta strávená na faře.
"Jelene, Jelene, dlužíš mi dolary,
takže Tě utratím, koupím si Ferrari."
Vytáhl brokovku, nečekal na bohy,
střelil ho do hlavy, sebral mu parohy.
Parohy prodal za drahou cenu,
koupil si Ferrari a k tomu ženu.
Smolíček nelenil, změnil si jméno:
"Říkej mi Jirko, má milá ženo!"
"Brzy se podívám každému na zoubek!"
celičké jméno zní pan Jiří Paroubek!