Anděl

Šla ulicí,

Mladá a nevinná,

V záhonu choulící

Malá se květina.

Jednu takovou držela v dlani,

Zapadající slunce smálo se na ni.

Říkali o ní, že je to anděl.

Kdo mohl tušit, co je její úděl?

 

 

Šla ulicí,

Křehkými prsty svírala drobný kvítek,

Vlasy barvy ohně měla plné třpytek.

Anděl na zemi a ztichlá krajina,

Zlaté světlo zářícího kotouče chrání svět před šerem,

Scéna tak nevinná,

Jak planeta bez šelem.

 

 

Ticho najednou

Proříznul zvuk motoru.

Vzdálený malý bod v prostoru

Se začal zvětšovat.

Andělovy oči spatřily zkázu,

Štíhlé tělo zhroutilo se po nárazu.

Auto se ve smyku potácí po cestě,

Nevěnuje pozornost smrti nevěstě.

Plechová krabice zmizela v dáli,

Čtyři kola andělův život vzaly.

 

 

Ticho najednou,

Zapadá slunce.

Poslední paprsky se dotýkají umírající dívky,

Anděla, který vadnoucí květinu svírá v ruce.

Drobný bílý kvítek drží ve zkrvavené dlani,

Přemýšlí, zda právě teď myslí někdo na ni.

Oči plné slz upírá k nebi,

Přeje si být květinou.

 

 

Slunce zapadlo

A anděl zemřel.

Jeho vrah zmizel někde v dáli,

Snad on a jeho čtyři kola anděla se báli.

Třeba měl strach, že by mu zemřel v náručí,

A věřil, že útěk mu odpuštění zaručí.

I kdyby se vrátil,

našel by jen bílou květinu,

zářící ve tmě,

na zemi zbarvené krví.

 

 

 

 

 

Snad zapadající slunce

Splnilo andělovi poslední přání,

Snad vybral si správně na cestě za ním.

Po dívce nezbylo nic než květina,

Která doteď na cestě umírá.

 

 

Ptám se proč?

Proč umírají andělé?

Proč život bez nich je smutný a prázdný,

Proč jejich duše mizí mi za zdmi?

Proč mladá dívka,

Která šla ulicí,

Zemřela pod koly,

Chlápka s opicí?

Proč lidé nad jejím osudem

Rukou jen mávli?

Proč nechtějí znát

Alespoň část smutné pravdy?

Proč se tváří, že se jich to netýká,

Proč už jim anděl

Jak dříve nic neříká?

Proč stát se andělem,

Znamená zemřít?

 

 

Slunce zapadlo

A vše, co zbylo z anděla,

Byla jen bílá květina,

Co na zemi zbarvené krví ležela.

---