Představy I.

Někdy mi přicházejí na mysl představy,
které, ačkoli jsou naprosto nevinné,
nemůžu jen tak hodit na net pod svým jménem,
protože lidi, kteří mě pravidelně čtou, a někteří i znají,
by to nepochopili.
Přesto jsou to ale věci, které bych chtěla někde mít.
Nejlépe někde, kam chodí lidé, kteří mě neznají
a tak sice nepochopí přesně, co cítím,
ale můžou se nad tím zamyslet sami
a já nemusím mít strach, že mě nepochopí.
Písmák je docela vhodné místo, protože mě tady už nikdo nesleduje.
Poslední dobou se mi tedy honí hlavou
myšlenky a vzpomínky na někdejší dovolené s rodiči
které se odehrávaly většinou v tuzemsku
a často na místech
které nebyly ani v mapě
nebo k nim dokonce ani nevedla asfaltka.
Všechny ale byly krásné
a že byly do nejbližší vsi s konzumem dva tři kiláky
mi vůbec nevadilo
ba naopak vyhovovalo
i když tahat na zádech deset skleněných Zonek
nebyla vždycky legrace ;).
Později jsem jezdila do podobných míst se školou
a zvlášť mi utkvěl jeden osamocený penzionek na Šumavě
kde se vždycky muselo za jednou čárkou signálu
až nahoru na silnici.
Poslední dobou sním o tom
že mám nějakou svoji chatičku na samotě
vzdálené od vesnice třeba aspoň na dohled
ale vzdálené
kde se musí za signálem až na křižovatku
ta chatička je úplně malá
dřevěná
s remoskou a pidiledničkou v pidikuchyňce
skříní a gaučem na přespání
a malou knihovnou u dřevěné stěny
v které jsou jenom malé bílé knížky
které se dávají k časopisu za dvacet korun...
Nikdo to asi nepochopí
ale já pořád cítím
jaké to je
když tam prší
vezmu si deku
zapnu lampičku
otevřu si jednu z těch knížek
a sem tam koukám z okna do lesa
jak se tam mokří
a poslouchám bubnování kapek na střechu...

---