Tvůj první bílý vlas

Úsvit tě líbá a ty stále spíš,
dotekem mým se nevzbudíš,
když odhrnu ti vlasy z čela,
hvězdička sněhu se v nich zapomněla.

Ne, nesněžilo, to spíš mrzlo řadu let.
Milý můj, již se neohlížej zpět.
Už nejsi sám, nemusíš bojovat,
skrývat se, bránit, i sám sobě lhát.
Jsem s tebou já, zaplaším dávný mráz,
tak přiviň se blíž, ať zahřeju tě snáz!

První vlas bílý v černi havraní
objevil se ti na skráni,
zdůrazňující tvou krásu,
tu pravou, která odolává času.

Půvabu ti to neubírá,
spíše tím sílí moje víra,
že se nám spolu podaří
žít spolu šťastně do stáří.
Nakonec v jednom hrobě věčně budem spát...
Slovy vyjádřit nelze, jak moc mám tě rád!

A tak tě jenom políbím
a probudím tě právě tím.

Ospalý úsměv ozdobí tě,
líbám tě tedy ještě víc,
a ty mi vyjdeš ve všem vstříc -
nebesa, jak jen miluji tě!

Pak položíš mi hlavu na rameno,
já s láskou zašeptám tvé jméno,
ty jsi můj a já patřím tobě,
dnes jako v kterékoliv době..

Protáhneš se v  mém objetí
a zase usneš vzápětí.
I já teď oči zavírám, pod víčky obraz tebe mám,
tvé tělo cítím vedle mě-
a je mi víc než příjemně.