světlo a tma

Rozkvetlá louka zkrápěná ranní rosou…. voní štěstím

Každá minuta, každá věc,každý doušek vzduchu je nasáklý nekonečným pocitem blaha

Na stole dva hrnky s kávou.. úsměv..dotek..dobré ráno..

Dny všední zdají se být nevšední, spousta plánů a tajných snů, o ničem nepochybuješ,

vše jde tak jak má jít..

A najednou tma, nevidím, neslyším, necítím…jen podivný zvuk rozráží neviditelný vzduch

a ostrá čepel nože se zabodává do mého srdce..

Čí ruka zhasla všechna ta světla, čí ruka držela ten nůž, který mi protínal srdce zas a znovu..

Kdo to z nás dvou náhle oslepl a sešel z cesty, kdo zapomněl, že někde čeká ten druhý…

Dílo okamžiku, nečekané a zákeřné.. bez šance se bránit..

Jen chlad, slzy a nejistota.. za jak dlouho s rány zacelí, jaký že čas mi budou jizvy připomínat

tu beznaděj, když nad voňavou loukou přestalo slunce hřát..