Fet

Na křídlech lásky si kdekdo lítá.

Seriály a ufňukaný tetky na balkónech s mříží,

pavlačovej svět se kdesi za sklem s realitou kříží.

Snaží se mě vsáknout.

Za cáry citů zbaběle se chytá.

Jeden knoflík, palec co bolí a touží zase znova,

žehlička rozjede se záhybem košile z vietnamský tržnice.

To blaho, to nevrátí ti …  ani narvaná lednice,

jen další díl a další díl …

a pořád stejná slova.

Jeden knoflík a ničím nezkalený štěstí všichni sjíždí.

Hity, který na počkání zpívá autobusák městský linky,

to všechno zadělaný do tý skvělý skříňky.

Připravený kdykoli vyplnit ten prázdnej prostor

mezi pravou a levou hýždí.

Za vytřeštěným zrakem skrývá se jistě Duch velký,

co užívá si víc a víc, s každým dalším střihem,

a jednou jeho řev rozlehne se betonovým tichem.

„To byl teda život!“

„Chroustat popcorn u podělaný telky.“