Zdi

Byl to on. Nebyl? Psal. Nebo maloval? Byl to On! Psal, maloval, dělal, co mohl. Psal na zdi. Psal tam vzkazy. Ale Oni se narodili jinde. Nerozuměli mu. Mluvili cizí řečí a neměli ho rádi. Psal jim návody, jak žít. Oni však měli zdi, kterými hraničili svůj majetek, hraničili cesty a měli zdmi lemované všechny cesty jejich života. Neradi se dívali do stran. Používali zdi, jako sedativa proti tomu, co sráželo jejich autority. Za zdmi ale něco bylo. Byly tam slyšet jen zvuky, skřeky, zoufalé volání. Kdo to byl? On se o zvuky vždycky zajímal. Ale Oni ho nikdy nenechali přelézt zeď. Vskutku. Třeba teď! Nikdo nešel! Nikdo se neblížil, ulice prázdná. Skočil na zeď a chtěl se za ní nahnout. Ale ty zvuky ustaly a místo nich se za ním vynořili Oni. Ti potvoři! Ruka, prsty, nehty, škub, dopad, zem, nápřah, rána, nápřah, kopanec, rozmach, pěst, vztek, úder, zlost, trest … … dnes taky dostal za vyučenou. Přelézal zeď. Oni to zakázali. Byl prostě na ulici a Oni Mu nerozuměli. Nebo spíš On nerozuměl Jim. Chodili tou ulicí každý den. Tam i zpět. Mluvili, no vlastně spíš vydávali zvuky, ale On v tom slyšel jen nucený dialog beze slov. Byl ale jedním z Nich. Narodil se tu. Ale nerozuměl Jim, odepsali Ho. On však věděl, že Oni nějak žijí. Pohodili Ho na ulici a On to přijal jako dar. Měl tu ulici rád. Ale nenáviděl zdi. Zdi lemovaly ulice. Zdi byly něco, co ho věznilo. Kvůli nim měly cesty jen dva směry. Chtěl vědět, co jsou ty zvuky. Vlastně uvězněným zvukům, hlasům už trochu rozuměl. Neříkaly slova. Nevěděl jak, ale věděl, co říkají. Říkaly jen, že to tak nemá být. Co tím mají na mysli? Třeba zdi, jako On. Jenomže zvuky nikdo neposlouchal. On seděl. On poslouchal. On psal. Psal na zdi. Neuměl to. Nikdo to nečetl. Všichni prošli kolem a když viděli stěnu popsanou, neviděli v tom písmo. Tak šli. Šli dál. A večer se zase vraceli. S železnou pravidelností to dělali v tu samou dobu. Nechodili sami. Měli své spoluchodce, se kterými přizvukovali. On je poslouchal, učil se od Nich, jenže Je nechápal. Tak psal. Tak, jak to uměl. Snažil se. Dělal tahy, čáry, znaky. Oni to nečetli. Udělal tři čáry. Nikdo se o to nezajímal. Udělal pět čar. Nic. Vytvořil shluk, skupinu čar. A Oni se na to podívali! On psal. Psal na zdi a psal tam vzkazy. Mluvili jinou řečí. Nesnášeli Ho. Jenom Ho trpěli. Občas Mu dali za vyučenou. A On psal. Napsal na zeď tři shluky znaků. Oni přišli. Podívali se. Šli dál. Pak šli zpět. Přizvukovali. Podívali se. Byli tu nově napsané vzkazy. Pak otočili pohledy na Sebe a začali přizvukovat. On byl nadšený. Psal na zdi. Dělal to rád. Chtěl Jim porozumět. Nechápal Je. Chodili jen tam a zpět. Pospíchali. Měli jen dva směry. Tak psal. Začínal to chápat. Už věděl, co je psát. Teď už nepsal znaky. Psal písmena. Oni přizvukovali. Napsal víc písmen. Oni zvučili víc. Napsal slovo. Chtěl Jim říct celý svůj život. To, co dělal, bylo, že psal. Teď mu rozuměli. Napsal: P-Í-Š-U. Oni četli. Oni chápali. Oni dočetli. Oni dočetli a přizvukovali. Oni zvučili a odběhli. Oni přiběhli a zvučili. Bylo Jich hodně a zvučili nahlas. Zvučili víc a Jeho opět zbili, ztrestali Ho. On je nechápal. Chtěl napsat něco, co je bude ovlivňovat. Neviděl Jejich smysl života na světě. Oni šli rychle tam a šli rychle zpět. Nelíbili se mu. Věděl, že Ho nenávidí. Už věděl, že to, co uvěznili, jsou slova, která se ozývají. Byla za zdí a Oni je znali. Ale nechtěli je. Nechali je za zdí, tam nebyla vidět. On psal odjakživa. Psal a chtěl něco říct. Psal a byl to On sám a byl to jeho život. Byly to Jeho znaky. Oni pořád jen chodili. Nechápali Ho a tak psal Sebe. Teď věděl, jak psát slova. Teď napíše slova, napíše slova – napíše sousloví, napíše sousloví – napíše větu, napíše větu – napíše Sebe. Usnul. … probudil se a věděl tu větu. On jí viděl před Sebou. Bylo mu jasné, že to je ta pravá věta, že to je to, co hledal. Nerozuměl Jim a o tom psal. Napíše tohle. Napíše Sebe. Znovu vzal rydlo. Psal. Udělal znak, bylo to písmeno. Psal dál udělal písmeno, byla to slabika. Udělal další, bylo to slovo. Psal dál, napsal znak, bylo to písmeno, dopsal písmeno, byla to slabika, dopsal slabiku, bylo to slovo, dopsal slovo, byla to věta, bylo to poselství. Oni přišli, četli, odešli. Přišli, četli, zvučili, odešli. Přišli další, zvučili, přišlo jich víc, zvučili, přišli další, bylo jich hodně, neodešli. Přišli další, zvučili, přizvukovali, bylo jich hodně, byl jich dav. Byla jich hromada. Byla jich plná ulice. Byl to lán. Zvučili. Sebrali se, utekli. Byli pryč. Bylo ticho. Nikdo nezvučil. On čekal. Četli, ale nečtou. Slyšel něco. Dunělo to. Byli to Oni. Jejich kroky. Běželi zpět. Všichni. Stál u nápisu. Slyšel to, ty údery, dusali. Viděl něco, lesklo se to, drželi to. Běželi, hodně rychle. Řítili se. Běžely záblesky. Byli u Něj. Napřáhli se. Zabodli to do něj. Bodali a zarývali. Bylo to ostří. Věděl to. Upadl. Byl mrtvý. Byl On mrtvý? On byl nápis. Napsal Ho, byl to On. Napsal: Z-A-S-T-A-V S-E

---