Dlouhých 12 minut mého života

Otevřela jsem oči, prudce mi buší srdce a cítím na čele a dlaních studený pot.

To byl divný sen, tak živý. Netuším kolik je hodin. Dívám se na strop, jsou na něm pohybující se světelné proužky. Za to může ulice, ve které bydlím a její lampy. Také projíždějící auta. Slyším dva hlasy, jak si šeptají, asi netuší že je někdo vnímá. Odkryla jsem své tělo a pomalu si sedla na horkou postel. Najednou cítím studený, příjemný vzduch. Vstanu a opatrně, po tmě, jdu o dvě místnosti dál. Poslepu nahmatám krabičku cigaret a zápalky. Leží na stole. Mám suché rty a velkou žízeň. V prstech ohmatám opatrně cigaretu, aby se tabák uvolnil a cigareta pak rychleji vyhořela. Sirkou škrtnu a jiskra mě nepříjemně štípne do prstu. Díky malému plamínku vidím nábytek okolo sebe. Zahlédla jsem skleničku, natočím si studenou vodu a hltavě ji vypiji do dna. Kapky mi stékají i po krku. Je mi to příjemné. Otočila jsem se a vdechla kouř z cigarety přes žlutý filtr. Cítím v puse a na jazyku nahořklou chuť. Musím se pravou rukou opřít o stůl, protože se mi z toho trochu zamotala hlava. Ještě pořád mi buší srdce. Do vzduchu jsem začala psát slova světýlkem z cigarety. Slovo proč v té tmě vypadá tak opravdově, jako by tam mělo zůstat už na vždy napsané. Nutí mě to k úsměvu. Stačilo by přece tak málo, třeba znovu škrtnout zápalkou. Když jsem po druhé vdechla kouř, vydechla jsem a otřela cigaretu o hranu popelníku, aby zhasla. Je skoro celá, zlomila se v půlce. Pomalu odcházím zpátky do svého pokoje. Už je chladno. Těšila jsem se na tělem vyhřátou postel. Znovu si prohlížím ornamenty na zdi a v duchu jim dávám jména. Z venku slyším kroky, jejich pán pospíchá a rychle otevírá vrzající dveře od auta. Je to staré auto a venku už je vážně zima. Několikrát se pokouší neúspěšně  nastartovat. Cítím z těch zvuků nepříjemné napětí. Teprve teď, asi po třech minutách, auto odjíždí. Zavírám oči a myslím na předešlý den, co mě potěšilo nebo zklamalo. Po nekonečně dlouhých dnech mi bylo zase hezky. Cítila jsem se uvolněně a příjemně. Vrací se mi myšlenky na nepopsatelně hezké milování. Najednou se cítím sama. Mám touhu vedle sebe cítit horké tělo, proplést si vzájemně prsty a tak usínat. Jenže jsem tu sama.

Ne, nejsem sama, je tu přece Sophi, moje sladká Sophi. Otevřela jsem oči.  Jak jsem mohla zapomenout. Vzala jsem ji k sobě, byla šťastná, třeba i ona se cítila podobně. Třeba mě také potřebuje. Ta myšlenka mě uspokojuje. Ona je tak příjemně horká, položím si dlaň na její hrudník. Vydává zvuky slasti a spokojenosti. Napadá mě jestli na ní nejsem někdy až moc přísná. Jak se protahuje a tulí, to mě nesmírně těší. Vím, že se jí stýská. Ale jak dosáhnout toho, aby byla svobodná a šťastná. Znovu zavírám oči. Chci myslet na něco příjemného. V duchu si přehrávám melodii pro mne neznámé písničky…