Pro učitelku bylinkářství

pro Amanitu Citrónovou z www.pentagramus.com

Pro učitelku bylinkářství:

Bloudím, pohoří přecházím.
Za ním nacházím
malebné údolí,
hrad a dub ztepilý.

Vidím tam sedět drobnou postavu,
z té krásy mám srdce zástavu.
Přijdu blíž,
trochu se ostýchám
jen mlčky poslouchám.

Věnečky věje
a přitom pěje,
jakou radost má,
že tři šikovné studentky zná.

Ptám se:
"Madam, neruším?
Mě zdá se,
že mravy poruším
čím že dáma, jako vy,
tak krásná jest?"
"Bylinkám všechna čest."
"Tedy býlí říkáte?"
"Ano, proč se ptáte?"
"Nejste snad anděl,
dívko nebeská?"
"Jděte, vy chlípníku,
já nejsem až tak hezká,
sem tam pár citrónů,
okurková maska."
"A ta ladná postava -
- děláte jogging?"
"Samozřejmě
a snídám ovocný puding.“
„Takže šikovnou bylinkářku teď vidím."
"Bylinky jsou můj život,
v nesnázích lodivod.
Na hradě je pak učím,
své žáky však nemučím.
Jsem ráda, že mají zájem.
To je mých hodin základní pojem."
"Jistě vás studenti mají rádi!"
"My jsme tam všichni kamarádi.
Učím je různé recepty znát,
aby svému tělu mohli dobře udělat."
"Doufám, že se jim to daří. "
"Ano a velice se snaží!
Zvláště pak 3 studentky
založili si obchůdek se zdravou kuchyní."
"Skvělá učitelka musíte být,
lepší než by se komu mohlo snít.
Takhle své žáky inspirovat.
Kdo vás tím talentem mohl obdarovat?"
"Ale kdež! Všechno to začalo,
když se jedno speciální jídlo vařilo."
"Jaké?"
"Lilek s rýží a saké."
"Jaká delikatesa!
Jen oko pohlédne,
sliny se sbíhají
a srdce zaplesá!"
"V jejich podání
skvěle hlad zahání."
"Vaši žáci štěstí mají,
že tak dobrou učitelku znají.
Nyní mě omluvte, musím jít dál.
Však nepojedu dále sám,
vzpomínku na vás si uchovám.
Asi se už neuvidíme, tak do života vám přeji,
ať přátelé vaši vás na srdci hřejí,
ať splněná jsou vaše přání,
ať andělé vás vždycky chrání,
ať zlo se vám obloukem vyhýbá -
- to jsou má přání."

Svojí milou tváří mi rozzářila den,
jen doufám, že to nebyl sen.
Kdyby víc takových lidí bylo,
hezky by se nám tu žilo.
Teď stmívá se,
však nejdu spát.
Na duchařském plese
o ní musím snít, povídat.

---