Zakázaná párty

    … „Tak ahoj,“ rozloučili jsme se a rodiče nastoupili do autobusu.

     „A nezapomeň, že nemáš dovolenou žádnou párty, či pařbu, nebo jak tomu vy říkáte,“ stačila mě mamka ještě upozornit skrz okénko autobusu mířícího do Chorvatska. Ani se rodičům nedivím, že mi nic rakového nedovolí. Na minulé pařbě jsem si zničila nové rifle a mikinu jsem měla zelenou od trávy. I já jsem byla celá zelená, ale z těch alkoholických nápojů, co se mi mísily v krvi. A pak nastalo dlouhé kázání od rodičů, jak se mám ve svém věku chovat, jakou dělám ostudu a tak dále a tak dále. Už jsem to ani nestačila vnímat, jak mi třeštila hlava.

    Doma byla děsná nuda. Ráno vstát do školy(akorát o víkendu jsem si mohla přispat), odpoledne přijít ze školy, udělat pár úkolů, něco se naučit a pak flákárna. Jen tak se válet. Co taky můžu dělat na vesnici, se starší ségrou doma, která si mimochodem vodila svého miláčka k nám domů a nedalo se poslouchat, jak si ti dva vrkají do oušek a celý dům je nasládlý tou jejich láskou. rozhodla jsem se, že odjedu za babičkou do města. Budu to mít blíž do školy, tím pádem nemusím tak brzo vstávat na autobus, nebudu se tak nudit(určitě někam vyrazíme s kámoškama, třeba na nákupy, na těch už jsme sakriš dlouho nebyly), ale zároveň budu mít svůj klid.

    „Ježíš, to jsem se dneska tak hezky vyspala, to si neumíš představit,“ líčila jsem kámošce. Ale tu to očividně nezajímalo, protože ze sebe vyrazila: „V sobotu je pařba u Lukáše. Nikdo prej nebude doma, takže máme celou vili pro sebe. To je super , ne?Mám pro tebe zajít? A v kolik?…“ hrnula ze sebe, ale já jí jen řekla, že prostě nepůjdu, že budu doma. Ani nevím, proč jsem to řekla, když jsem na tu párty chtěla. Celý den jsem o tom přemýšlela a držela to v sobě, ale už jsem to nevydržela a všechno vyklopila babičce. Ještěže mám babičku, jakou mám. Dovolila mi jít na pařbu a dokonce slíbila, že to nikomu neřekne, to znamená, ani rodičům. Ale pod podmínkou, že to nedopadne jako minule. „Slibuju, babi. A děkuju,“ objala jsem babičku a políbila ji na tvář. Popadla jsem mobil a už jsem datlovala Lucce: ‚AHOJ LUCO. MUZES SE PRO ME STAVIT TREBA V SEDM…ALE JESTE POTREBUJU PORADIT, CO SI MAM VZIT NA SEBE. TAK PRID DRIV. SLO BY TO V PET? ZATIM PA‘ Rázem mi přišla odpověď: ‚AHOJ KRISTY, JASNE, ZE BY TO SLO. TAK ZITRA V PET. PA‘

    „Vem si ty bokovky, tohle tílko a mikču, bude to i na zahradě, tak aby ti nebyla zima…,“ obě jsme se rozesmály, jako bychom slyšely rodiče.

    „Ba ne, vem si jí taky, ať ji nemám sama, jak ten největší blbec.“

    „A co si mám vzít za boty?“

    „Třeba ty sandále. Ty jsou dobrý.“

    Po schválení mého outfitu jsme vyrazily.

    „Jo, máme se ještě stavit pro Vendulu.“ Došly jsme pro ní, ale ta měla zajít ještě pro svého kámoše a bratrance. Ještě že bydlí tak blízko sebe.

    Bylo nás pět :-)…..než jsem došly na pařbu k Lukášovi. Pak zmizela Vendula se svým bratrancem, pak i Lůca a já jsem tam zůstala stát s bratrancem Venduly, s Patrikem.

    „Slyšel jsem, jak si vyváděla u Petra,“ začal Patrik.

    „No, to mi radši nepřipomínej. Doma jsem měla kázání, že mě z toho bolí hlava ještě teď.“

    Patrika jsem znala jen od vidění a nikdy jsem se s ním nebavila jako ten večer.

    „Dáme si něco k pití?“

    „No jasně, jen se mě nepokoušej opít, to by ze mě doma nebyli nadšený,“ usmál se a já jsem se přistihla, jak na něj dlouze hledím. ‚Má moc hezký úsměv,‘ pomyslela jsem si.

    „Jsi v pořádku?“ ptal se mě. Musela jsem vypadat jak debil, jak jsem tak na něj civěla.

    „Jo, jsem.“

    „Tak si pujdem něco dát, ne?“

    Šli jsme teda do kuchyně, dali si panáka a s sebou jsem si vzala limonádu a Patrik pivo. Pak jsem si zatancovala ten nejkrásnější ploužák. S Patrikem, na zahradě a pod milióny zářících hvězd. Tiskl si mě k sobě a já cítila vůni jeho hebké kůže. Ve večerním chladu mě hřál svým tělem. V té tmě měl ještě tmavší a hlubší oči než normálně a jeho jemné rty se ke mně přibližovaly. Až se……skoro dotkly.

    „Všude jsem tě hledala. Jestli náhodou zase někde neležíš,“ zaječela Lucka „ , ale vidím, že dneska jsi v pohodě a ani se nemotáš. A máš dokonce doprovod, tak já nebudu rušit.“ Mezitím, co Lucka kazila romantickou náladu, skončila písnička, na kterou jsme s Patrikem tančili, a tak jsme si šli sednout a vyprávěli si srandovní historky ze života.

    „Ježíš, to už je pozdě, už půjdu domů, stejně je každej opilej,“ otočila jsem se a pohlédla na motající se postavy.

    „Tak já tě vyprovodím. Stejně bydlíš nedaleko nás, ne?“

    „Já jsem teď u babičky, jinak bydlím v tý malý vesničce, kde máte chatu.“

    Rozloučili jsme se se všemi, s opilými i se střízlivými a vyšli. Cestou jsme si ještě povídali. u ‚našeho‘ paneláku jsme se rozloučili.

    „Tak ahoj.“

    „Ahoj,“ odpověděla jsem Patrikovi, otočila se a vykročila směrem ke dveřím. On mě ale chytl za ruku, přitáhl si mě a dlouze a něžně políbil.

    „Uvidíme se zítra?“

    „Zítra nemůžu, naši se vracejí z Chorvatska. Ale v pondělí můžeme někam vyrazit.“

    Ještě jednou mi vtiskl své rty na moje a každý šel domů. Dlouho jsem nemohla usnout, ale únava zvítězila a já spala jak Šípková Růženka.

    Odpoledne druhého dne přijeli rodiče a spustili na nás smršť zážitků z dovolené. Pořád vyprávěli a vyprávěli, ale vše šlo skrz mě. Zvedla jsem se ze židle a z kuchyně jsem odcházela do pokoje.

    „Jsi v pořádku? Není ti špatně?“ ptala se mamka.

    „Ne ne,“ řekla jsem. „Mám se přímo skvěle, možná líp než vy,“ zamumlala jsem, ale už jen pro sebe…..