Jak se píší kritiky

Umění psát kritiky je, vážení přátelé, nedocenitelné. Jazyk kritika by měl být svižný, výstižný a do jisté míry také odborný. Je třeba, aby byl rovněž výrazově šťavnatý, neboť taková literární kritika je dobře zapamatovatelná a může být i poučením v oblasti stylistické. Bude lepší, pakli-že si uvedeme názorný příklad.

        Karel Hlaváček:  Hrál kdosi na hoboj

             Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik dní,

             hrál vždycky navečer touž píseň mollovou

              a ani nerozžal si oheň pobřežní,

             neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.....

Kritika: Obsahem této kurevské básně je dozajisté seznámit čtenáře s hobojem. Nesouhlasím však s výrokem, že by si hobojista na pobřeží nerozžal oheň, neboť si myslí, že stejně uplove, no není to píčovina? A proč vlastně píseň mollovou? Kde na to ten Hlaváček chodí. Báseň je to však dozajista kvalitní. Kvalitnější než ty moje.

Až budete psát někdy kritiky, doufám že se tak nestane, nešetřete vaší lexikální zásobou a dejte to autorovi pěkně sežrat. Autor nesmí nabýt dojmu, že mu to jde. Měl by zůstat pěkně při zemi a vzít si z vaší kritiky ponaučení. V současné době, a to je můj názor, se brutálně nevyplácí někomu lichotit. Lidi pak píšou strašné snůšky keců (viz. Viewegh). To je poslání kritika.