Cocain

… a pak jsem ucítil ten známý zápach toalet a pachuť dezinfekce v puse. Bolely mě plíce a zapálit jsem si nemohl. Porada byla dlouhá a já to včera přehnal s koksem. Pěkně mě nasralo, že jsem nemohl být Lindou. Je moje jediné štěstí , i když dělá to, co dělá. Znám ji dva roky a seznámili jsme se v jednom klubu.

Sedla si vedle mě a políbila na rty. Vzal jsem ji kolem pasu a od té doby byla moje.

            Tehdy se nám rozpadla kapela. Dost jsem se kvůli práci změnil. Připadal jsem si jako troska, když jsem se na sebe díval do zrcadla. Na ruce jsem si volně nechal padat vodu. potřeboval jsem vyrovnat hladinu. Uvolni jsem si hedvábnou kravatu, kterou mi koupila Lin a odepnul si knoflík. Otevřely se dveře a vešel Michael.

„ Včera si to asi přehnal v Cobu, že?“ Usmál se asi stejně mladý spolupracovník.

„ Moc koksu a málo lásky,“ odpověděl jsem klidně.

„ Stejně ti pořád většina chlapů z oddělení Lindu závidí,“ rozepnul si oblekové kalhoty a postavil se těsněji k pisoáru.

„No jo.“

„Máš už ty analýzy pro Petera?“

„Musím to dodělat.“

„Tak to ti nezávidím, kámo“ přestal a zapnul si poklopec.

„ Ty už asi pojedeš, že jo?“

„ To si piš, Monica na mě čeká.“

„ Jo jo. Tak ji pozdrav a juniora taky.“

„ Dík. Možná bys o tom taky měl začít uvažovat.“ Umyl si ruce ve vedlejším umyvadle.

„ Jako vzít si Lin a mít šťastnou rodinku?“ usmál jsem se. Ne ironicky, od srdce.

„ Hele Richi, možná by proti nebyla,“ vrátil mi úsměv.

„To ví jen ona, Miku“ zapnul jsem si knoflík a utáhnul karmínovou kravatu, Lin měla perfektní vkus.