Krajina bez měsíčního svitu

Krajina bez měsíčního svitu,
kde vyčkává duch hlohového listu
a osamělý převozník v kápi a bez očí.
Král volavka a jeho sluha v kiltu
i bezejmenný vyhýbá se místu,
kde nikdy nic nezačne a neskončí.

Bezhlavá vrána s jedovatým dechem
v očích má smrt a bez hlesu se chechtá,
když divný rek si oči vydloubne.
Jen stíny mrtvých s beznadějným jekem,
to jak bílý králík oprátkou je lechtá,
motají se v jařmu podloudném.

Ten králíček má postavičku dámy,
pod rouškou z hedvábí začíná rašit knír
a v očích z olova se problýskává krev.
Z promoklých obrazů už zbyly jenom rámy
a snědá světice si vyvolává mír,
když z hloubi podsvětí počíná dunět řev.