Homo Informaticus

 

 

 

 

Komunikace je v životě člověka ta nejdůležitější věc. Komunikace je nástroj. Nástroj , který postupem času začal ovládat toho, kdo jej využívá. Z počátku byla komunikace nástroj takřka druhého stupně potřebnosti. Patřily sem taky nástroje jako kultura a podobné konstrukce, které nám pomohly se vyvinout do takovéto podoby jakým jsme nyní.

 

Komunikace ať už jakákoliv vznikla z popudu myslícího tvora, kterému se něco zdálo a měl potřebu to sdělit druhé osobě. Vznik myšlenky předcházel komunikaci. Komunikace předcházela kultuře a tak to šlo a jde dodnes.

 

Komunikace v dnešní podobě se určitě nepodobá komunikaci „pravěké“. Nemám tím namysli  druh komunikace ale  její obsah.  Určitě se nebavili o tom zda je možné na Marsu rozpustit jeho polární čepičky, ale možná že se bavili zda je ve vesmíru život. Někomu připadá jakoby se bavili o něčem jiném. Možná.

 

Což se na to kouknout z jiného úhlu. Ať před sto lety nebo dnes se bavili na vědecko- technické téma. Stejná to věc. Obě strany se bavili o možnosti žití v kosmu. Obě strany se bavili o tom samém ale na základě dobových informací.

 

Co z toho plyne? Možná že lidé, nekomunikovali mobily, faxy, telefony nebo přes net, ale bavili se pořád o tom samém. Bavili se starostech a radostech všedních dnů. Bavili se o informacích, které se k nim dostaly.

 

Mobil a net neovlivnil  jen to, jak se komunikuje, ale i to o čem se komunikuje. Informace jsou přesnější a rychle dostupné.  

 

Člověka v komunikaci nebrání prostředky jak komunikovat, ale informace, které se v komunikaci předávají. Když není o čem komunikovat, tak mi prostě mobil nezazvoní.

 

Možná proto se dnes tolik lidí opakuje. Je to z nedostatků informací, které vím jen já. Spousta dnešních lidí opakuje stejnou informaci stejným lidem. Dnešního člověka ani nepřekvapí, když mi někdo řekne: „ jo, jo to já už vím!!“ ani se nebudu ptát odkud…prostě to ví a já mu to zopakuji.

 

Takový člověk ve středověku by asi nepochopil, že lidé dnes toho tolik ví. Udivovalo by ho, že informace jsou tolik dostupné. Středověký člověk potřeboval ke svému životu soubor informací, které mu stačili na celý život. Toho omezovalo o tom, o čem se bavil atd.

 

Dnešní člověk má snahu vše vědět. Vědět co nejvíce informací. Informací, které mu nijak neusnadní jeho život, ale usnadní mu komunikaci, kterou k životu potřebuje. Komunikace se stala vodou pohánějící člověka kupředu, stala se vzduchem , který dýcháme, stala se tím, co člověk nazývá zítřkem.

 

Aby dnešní člověk byl vůbec schopný navázat s někým nějakou komunikaci, musí se mu do hlavy nalít soubor základních informací. Bez těchto informaci by byl člověk ztracen. Se základními informacemi je člověk stále nucen, aby do sebe vstřebával další soubory informací. Tyto informace už se mohou podle zájmů jedince zaměřit na nějaké téma.

Když člověk dosáhne naplnění souborů je schopen žít ve společnosti a říci někomu, že ví o co jde ..

 

Když člověka s druhým souborem  informací tyto informace natolik zaujaly, že by chtěl vědět víc, tak má možnost navštěvovat instituci , která nalévá třetí dávku informaci.

 

Každá dávka informací má své minus. Tím minus je, že abych věděl pořád o co jde .. musím si shánět celý život informace. Informace se stále mění a mě nezbývá než plnit hlavu stálým přísunem informaci. Z počátku jsem schopný rozlišit od důležitých informací ty, které vědět nemusím, ale postupem času se tato schopnost ztrácí a já absorbuji každou informaci, která se ke mně dostane. Když to dopadne dobře, tak jí předám takovou jakou jsem ji získal, když ne tak ji naformuluji po svém a z informace tak udělám desinformaci.

 

 Z člověka se stal Homo Infomaticus … člověk informovaný.

 

Komunikace jako nástroj k předávání myšlenek se stala nástrojem, bez kterého člověk nedokáže žít.

 

Komunikace sloužila rozvoji kultur resp. toho jak koukáme a nahlížíme  na svět. Komunikace určovala velikost brýlí, přes který vidím svět a dokonce i sama sebe.

Těmi brýlemi je kultura.

Kultura na oplátku dala komunikaci místo v primárních potřebách. Taková malá mezi konstrukční výpomoc. Dvě konstrukce, které bez sebe nemohou existovat. Jedna podporuje druhou.

Kultura ovlivňuje informace … informace  ovlivňují komunikaci ….komunikace ovlivňuje kulturu.

 

Začarovaný kruh, do kterého se člověk dostal a , v kterém se kutálí kupředu … aspoň doufám, že je to stále kupředu.

 

Člověk se ve svém vývoji dostal tak daleko, že informace mohou zabíjet milióny lidí. Taktéž mohou zachraňovat milióny lidských životů. Člověk bez informací je jen zvíře, které se chová pudově a „neracioálně“. Člověk dokonce s informacemi obchoduje.

 

Jakoby dnešní doba „éra dalšího vývoje člověka“ byla jen o volném obchodu s informacemi.

Homo Informaticus se liší od jiných z druhu Homo  tím, že překonal stav, kdy informace patřili jen někomu. Ten kdo měl společensky vyšší status měl i více informací.

V rodu Homo Informaticus je informovanost lidí na prvním místě. Člověku se nedávají  informace (tovary) ale informace, jak získat potřebné informace (polotovary).

 

Homo Informaticus s jeho kulturou, která stojí na komunikaci je bez informací ztracen. Jeho svět by se zbořil v samých základech.

---