Naděje

Historické postavy se na mě tiše smějí,
posměšně.
Jako vždy pravdu mají,
ještě je tu naděje.

První a možná poslední.
Já přec stále prokletá.
V čem? V osamění,
nebo ke snění odkázána.
Není to jedno?
Trpělivost snad růže přináší,
ale jsou to jen slova.

Jen ty zářivá hvězdo,
jsi jediná kdo mi vše povypráví.
A hvězda padá,
kdo ví jak to všechno skončí..