PROČ TAK BRZY...

PROČ TAK BRZY…. PROČ ?

Myšlenky se honí hlavou… slyšíš kroky… čí jsou… čí?

           …..jedna střídá rychle druhou… rozum vážně nestačí..

sedíš v koutku schoulená… pod bradou máš kolena..

pod víčky slza schovaná.. kolik času zbývá do rána ?

Tóny písně v uších zní, stejně jako slova poslední..

                …ruka ztěžkla.. hlava padá…. měla život tak moc ráda..

velký kus z ní v tobě zůstal… často o ní v noci sníš..

tiše šeptáš: “mami zůstaň..”

                                                …… a pak už jen napadl sníh…

Všechno se to stále vrací…. prázdné místo u stolu…

kolikrát už tažní ptáci na jih táhli pospolu…

oni se vždy s jarem vrátí.. to však ona nemůže..

                       ……jako anděl má teď křídla a nad tebou stále bdí…

měla ráda modré růže…

                                                      ….. jak moc ti chybí…jistě ví….