Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY V LETADLE
25. 07. 2008
0
0
1826
Autor
fungus2
Část první
Jednoho dne bylo celé sídliště zasypáno nespočtem velkých letáků, které shazoval z letadla místní letecký nadšenec pan Vrtulka. Ten ostatně vzápětí volným pádem zahučel do komína místní továrny, protože jako tradičně nezvládl pilotování. Zřícený letadla si nikdo nevšímal, jelikož to nebylo nic neobvyklého, a tak svou pozornost všichni věnovali textu na letácích.
I já jsem se začal zajímat o letáky, ale až poté, co mne přešla omráčenost. Tu způsobil balíček letáků, který mi dopadl na hlavu. Lehce otřesený jsem se snažil text přečíst a dočetl jsem se, že pan Vrtulka bude v sobotu pořádat vyhlídkové lety ve velkém letadle. V letáku bylo psáno, že při letu nebude nouze o překvapení. Tomu se dalo celkem věřit, poněvadž lety pana Vrtulky byly proslulé. Málokdy končívaly jen nouzovým přistáním, většinou byl k vidění na padáku.
Přesto se v sobotu odpoledne našlo celkem dost odvážlivců, kteří hodlali podstoupit vyhlídkový let, jenž se dal přirovnat ke kamikadze. Patřil jsem mezi ně. Pan Vrtulka nám před velkým dopravním letadlem slavnostně oznámil, že to bude poprvé, co bude takovéhle letadlo pilotovat. Některé to vyděsilo a rychle se vzdálili z letiště. Já jsem patřil mezi ty, na které se vztahovalo přísloví: Kdo chce tam, pomozme mu tam.
Pan Vrtulka byl rád, že někdo vůbec do letadla nastoupil, a tak nevybíral ani žádné vstupné. Všem však rozdal padáky a sdělil nám, že má bohaté zkušenosti s jejich používáním při svých letech. Zároveň nás začal poučovat, jak se takový padák ovládá. Já jsem si jej nasadil na záda a díky své horlivosti se mi náhle ve vnitřku letadla otevřel. Vzápětí jsem se zamotal do jeho šňůr a zplihlé padákové látky. Přitom jsem vrávoral chodbičkou mezi sedadly a vrážel do ostatních lidí. Brzo mým přičiněním vznikla velká nadávající valná hromada.
„Prosím odvážné pasažéry prvního a možná i posledního vyhlídkového letu, aby se usadili do sedadel a připoutali se. Za chvíli možná odstartujeme, ale připravte se i na eventualitu, že se mi start nepovede. Tak mi prosím pak moc nenadávejte. Tedy pokud budete ještě moc,“ sdělil nám pan Vrtulka z reproduktorů. Jeho slova způsobila paniku. Mnozí se střemhlav vrhli do sedadel, jiní notně vyděšení, se marně snažili otevřít dveře. Letadlo už bylo v pohybu, když jsem dovrávoral zabalený v padákovém hedvábí na sedačku. Má snaha o připoutání byla dost obtížná. Bylo to způsobeno tím, že jsem seděl na klíně pana Metráčka. Naší společnou snahou bylo se připoutat, ale bezpečnostní pásy náhle ruply.
„To je malér!“ vyhrkl jsem.
„To teda je! Já měl k obědu kuře. Sedíte mi na žaludku!“ vysoukal ze sebe, načež jsem se přesvědčil, že jeho žaludek opravdu obsahoval, to co jedl.
„Už jedu po vzletové dráze. Asi nemám povolení ke startu, ale aspoň to bude zajímavější!“ ozval se z reproduktorů hlas pana Vrtulky a všichni v obličeji pobledli. A to byl teprve začátek vyhlídkového letu, na něhož jeho účastníci neměli do smrti zapomenout.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI