Svatokrádež

Toto je minutová, necenzurovaná představa za zavřenýma očima

Posadil se na nábřeží a strčil si pistoli do úst. \ Tady ne\, uslyšel zprava. Vytáhl ji a podíval se tím směrem. Viděl špatně, do očí mu svítilo ostré slunce. Spatřil jen obrysy vysoké postavy zahalené v roušce.A v hlavě měl zkraty. \ Dej, odevzdej mi svoje myšlenky\ přikázala mu postava. V hlavě mu v té chvíli hrál jediný tón, jakýsi digitální zvuk o neměnné frekvenci. Už jí je chtěl odevzdat, když si vzpomněl na svoji skepsi. \ A proč bych ti je měl dávat? Protože sou správný, protože sou moje? A sou vůbec moje? A seš ty ten správnej (měl mnoho otázek, ale tyhle ho zrovna napadly)?\ \ Jak myslíš, ale bude to bolet\. To už stála nad ním. On klečel bezmocně na zemi a ve tváři měl výraz zamyšleného dítěte prožívajícího životní krizi. Pořád ten tón, události se sbíhají strašně rychle. Postava mu odklopila lebku jako dvoukřídlou skříň a něco z ní vyňala. Před očima se mu v té chvíli promítaly ty nejhrůznější obrazy co znal. Křičel, zatím co postava pracovala. A pak? Pak zůstal stát. Tón zmizel, vše zmizelo. Jeho oči byly jako dvě díry v obloze. Nic necítil. Stal se BEZCHARAKTERNÍM.

---