tichý svědek

Kroky jako tichá předehra, krví psané tvé jméno na zdi, kde podklesávali mi pod tvými dotyky kolena. Vše jako by se zastavilo, jakoby čas ani nikdy neexistoval. Smutkem sčesané vlasy do čela, to aby si neviděl má krví podlitá bělma, od slz, po nichž na polštáři stopy nezbyly! Slyšel jsi má slova, viděl si nejtajnější přání a sny. Tvé jemné dotyky ještě neopustily místa na mé kůži, která vždy jen hořela a chtěla mnohem víc. Cítím tvou vůni. "Co mi chceš říct, lásko?" Jemnost a rozhodnost, něco snad chápu, ale bolí to. Stavěl ses předemnou jako Bůh ochrany, ale přitom... Krutý jsi, žádný cit! Žádné porozumění a už vůbec ochrana, ach tak ta to doopravdy nebyla! Teď nůž hravě hledá si cestu do těla, aby pak jeho čepel klouzala po špinavé omítce. Zbyly jenom stíny, kdysi spletené v jedno. Já ve lži bych žít vážně nechtěla! Rudou barvou čmáru pár písmen co rozpijí se po zdi. Zdi, kde slýchala jsem tichá vyznání, věrnost až za hrob si mi sliboval. Plané keci! Láska z tvých úst byla jedovatá zákeřná lhářka! Zde v nádherné rozkoši jsme byli svoji, já v tobě, ty ve mě. Nůž vražený do tvého těla, tvou krví napsaná naše jména, naposledy spolu! A pod tím: "Nevěra se promíjí, ale sladká slova a ubohost činu, to nikdy!" Pak naposledy skloním hlavu k tvým ústům. Polibek umírajícímu na okamžik zažene smrt? Jen teď, tak sbohem snad někde v duši měl jsi mě přeci jenom rád, pokud si ovšem mezi těmi miliony vůbec postřehl moji tvář, ale mám jednu jistotu: I kdyby sis jí před tím nepamatoval, teď stoprocentně ano! Nádražní lampa poděšeně zabliká, stejně jako tenkrát, když jsem nevěděla co jsi zač. Tichý svědek bez odpovědí na otázky.

---