O kocourkovi, myšce a houpacím křesle

Snad se Vám to bude líbit děti.

V jednom malém údolí stál na kraji lesa starý a zchátralý dům. Zdálo se, že v něm nikdo nebydlí, ale nebyla to pravda, protože v něm žil kocour Martin a jeho kamarádka šedá myška Pizizubka. Měly se tam krásně, protože ve sklepě jim po bývalých majitelích zůstalo spousta uzené šunky a klobás. Díky tomu se nemusely zabývat sháněním jídla a mohli si spravovat a uklízet svůj domeček. Když už večer neviděli na práci, zapálili oheň v krbu a lehli si do houpacího křesla, které jim povídalo pohádky a lehce je houpalo dokud neusnuli. Tak by to mohlo trvat ještě mnoho let, kdyby tento dům nezískal nový majitel, který rozhodl, že se zbourá, a na jeho místě se postaví zcela nový, moderní dům. „Co budeme dělat?”ptala se ten večer Pizizubka. „Nevím.” odpověděl jí smutným hlasem kocourek, a šel si lehnout do křesla „Vy jste na mě zapomněli?” ozvalo se vrzavým hlasem křeslo „Ty snad víš jak nám pomoci?” zeptala se myška „Napadlo mě, že v lese přece žije spousta myší, a když by se sem všechny na nějaký čas nastěhovaly, tak by se tomu člověku ten dům určitě nelíbil, a zase by ho prodal.” „Kocourku, slibuješ, že nesníš žádnou mojí kamarádku?” „Slibuju.” „Tak dobře, zítra zajdu do lesa, a poprosím šedé lesní myšky o pomoc.” Slunce ještě ani nestihlo vykouknout ze své nebeské postele, a Pizizubka už šla temným lesem. Šla dlouho, předlouho, až došla na velikou mýtinu, kde se myšky každé poledne shromažďovaly k poradě. „Vítám Tě mezi námi Pizizubko, pověz co máš na srdci.” řekla nejstarší z nich „Naší chaloupku koupil nějaký člověk a chce jí zbourat.” „A v čem Ti můžeme být nápomocné?” „Mohli by jste se u nás na nějaký čas usadit, aby to vypadalo, že tam bydlí samé myši, a on ten dům za nějaký čas zase určitě prodá.” „No dobrá, ale bude nám chvilku trvat, než si zabalíme nějaké jídlo.” „To nemusíte, jídla máme plný sklep.” „V tom případě půjdeme hned, abychom to stihly do večera.” Tu noc se stařičký dům stal pravím rájem myší. Běhaly po půdě, šmejdily ve sklepě a desítky jich běhaly na dvoře. Ráno, když přijel nový majitel a viděl ty spousty myší, tak se zhrozil, sedl do auta a odjel. „A máme vyhráno”! křičeli Pizizubka s kocourkem a děkovali myškám za záchranu „Za to vás večer zveme na hostinu.” řekla s blaženým úsměvem Pizizubka Ale den byl teprve v půlce, když se na cestě objevil nějaký neznámý člověk. Měl staré ošoupané kalhoty, a v ruce držel mosaznou píšťalu. Postavil se doprostřed dvora a začal tiše hrát. Myšky se v tu ránu válely po zemi a zacpávaly si ouška. Asi po pěti minutách byly skoro všechny pryč. Jak jste nejspíš poznaly děti, byl to Krysař. Obávaný nepřítel všech myší. „Tak a zůstaly jsme zase sami.” zhodnotila situaci Pizizubka „Neboj, něco vymyslíme.” těšil jí kocourek Večer se opět sešli u krbu a přemýšleli co dál, ale nic je nenapadalo, a tak se rozhodli, že půjdou spát a ráno se zařídí podle toho co se bude dít. Jejich spánek však netrval dlouho. Asi po hodině se v celém domě začalo ozývat skřípání starých vchodových dveří. „Co to je?” ptala se vystrašená myška „Někdo nás zřejmě přišel navštívit.” odvětil ji klidným hlasem kocour, a hrnul se ke dveřím. Asi za pět minut se vrátil s tím, že tam nikdo nebyl, a že se nejspíš žene bouřka. Měl pravdu. Neuběhlo ani čtvrt hodiny a venku se začalo blýskat, a pršelo jako kdyby se protrhla nebeská stavidla. „To je ale ošklivé počasí. Ani si nedokážu představit, jak by jsme to mohli bez našeho domečku přečkat.” řekl kocourek, a šel si zase lehnout Najednou se ode dveří ozval znovu onen skřípavý zvuk. Kocourek se automaticky zvedl a šel zavřít dveře. V půli cesty se ale nečekaně zarazil, a schoval se pod schody. Okolo prošel malý asi sedmiletý chlapec. Byl celý promočený, a vypadal hrozně unaveně. Stěží došel do vedlejší místnosti, a těsně vedle houpacího křesla usnul. „Položte ho do mě, a přikryjte ho dekou, nebo nastydne.” řeklo houpací křeslo „Ano, ano já ho uložím.” řekl kocourek „A já zatím rozdělám oheň v krbu.” řekla Pizizubka Jak řekli, tak se taky stalo. Chlapec spokojeně spal u hořícího krbu, a ve snu se mu zdálo, že se o něj stará malá šedivá myška s velkým černým kocourem. Ranní sluníčko pronikalo ušmudlaným oknem, a jeho paprsky dopadaly na chlapce, kterého jejich hřejivý dotyk zanedlouho probudil. Ale jaké bylo jeho překvapení, když se domnělý sen stal skutečností. Na jeho klíně spal kocourek a malá myška. Mezitím k domu přijelo veliké modré auto, a vystoupil z něj nový majitel domu. Už však nevypadal tak jako dřív, měl ve tváři smutek a oči měl vlhké od slz. Tiše vešel do domu a začal mlčky procházet pokoji. Jeho tvář se mezi tím stávala čím dál víc zamračenou, když tu náhle spatřil v jednom z pokojů malého chlapce, který si hrál s myškou a kocourkem. „Tak přeci jsem Tě našel, Jaroslávku!” „Tati!” Ve chvíli, kdy se muž objevil ve dveřích zvířátka okamžitě zmizela. „Vyplašil jsi je tati.” „A koho, nikdo tu přeci nebyl.” „Moje nové kamarády.” „Nemáš horečku Jaroslávku?” „Ne, ne, ale jen díky tomu, že se o mě celou noc starali.” „A kdo se o tebe staral?” „No přeci myška a kocourek.” „Tak mi je ukaž.” „Myško, kocourku, pojďte prosím ke mně, tatínek vám nic neudělá.” Chvilku se nedělo nic, ale pak se najednou zavlnil starý závěs u okna, a oba stály před chlapcem. „To jsou Tvoji kamarádi?” „Ano.” „V tom případě Vám tedy vřele děkuji za záchranu mého chlapce, a jestliže vyslovíte jakékoli přání, tak Vám ho velmi rád splním.” „My máme jenom jedno.” „Nu tak ven s ním.” „Chceme, aby jste tenhle dům neboural, protože v něm bydlíme.” „To jsem sice původně neměl v plánu, ale udělám to pro Vás.” A tak se hned napozítří začal dům opravovat. Dělníci běhali nahoru a hned zase dolů. Někteří nosili trámy, jiní zase cihly, a několik jich dole míchalo maltu. Práce jim šla věru dobře. Za dva týdny byl domeček úplně jako nový. „Tak co tomu říkáte?” ptal se majitel domu „Je to tu moc krásné, ale opravdu tu můžeme ještě zůstat?” „Byl bych moc rád, kdyby jste tu zůstali, protože já i Jaroslávek jsme si Vás velmi oblíbili.” A tak zůstala zvířátka u těch dobrých lidí, kde jim nic nescházelo. Honzík dal každé ráno kocourkovi plnou misku mléka a myšce kousek dobrého sýra. No a křeslo? Do toho každého večera sedával se svým otcem, a poslouchali jeho pohádky. Vy se teď snažte rychle usnout děti, aby se Vám o nich mohlo něco pěkného zdát. Dobrou noc.

---