Zastavte svět, chci vystoupit

Zeměkoule se pomalu otáčí kolem své osy, voda si líně proplouvá mezi břehy, vítr nenápadně profukuje mezi větvemi stromů. Lidé se na sebe usmívají, jsou milí, hodní, užívají si života, váží si každé minuty, respektují jeden druhého. To je jedna strana, co ta druhá? Všude vládne spěch, křik, nikdo nestíhá, úsměv jaksi vymizel neznámo kam, každý chvátá. Ani příroda nic nestíhá, rychle si to vynahrazuje a nás obklopují tornáda, povodně, výbuchy sopek. Kterou stranu znáte víc? Nepoznáváte se v té druhé? Já myslím, že ano! Svět i život jsou moc rychlí, vše nám utíká pod nohama… tak zastavte svět, chci si vystoupit!

 

Znáte to, každodenní shon, ráno vstanete, jako vždy nestíháte, protože jste šli spát někdy k ránu. Rychle rozcuchat už takhle zničené vlasy do původního tvaru, zakousnout pár dní starý rohlík a vyrazit na autobus, který vám jako vždycky ujede. Zbytek dne doháníte všechno, co jste ráno zaspali, no a když večer přijdete, další povinnosti, žádné úsměvy, konec dne, pac a pusu, jde se spát. Takhle to probíhá den co den a vy by jste si tak přáli zastavit, vypnout, vystoupit z toho koloběhu, na pár dní se ničím nezabývat…

Dny jsou uspěchané, lidé chvátají a nezvládají vlastní osobní pocity. Už je nedávají tak najevo jako dřív, už tu není čas na pár obyčejných slov, jako je mít rád, ukázat citlivou stránku člověka. V dnešním světě se hraje na vybudování vlastní kariéry, na vzdělání, na to, kdo je úspěšnější, kdo stihne víc práce, kdo vydělá víc peněz. Vše se zkracuje, dálky už nejsou to co bývali, rychlost a moderní doba ovládla svět. Rychlejší vlaky, stíhačky, emaily a internet se zapsali do našeho života včetně mobilních telefonů. Teď už je každý dostupný všude, člověka s nejlepšími moderními pomůckami najdete bez větších problémů. Vždyť i soukromí člověka mizí, chvilky strávené s rodinou a blízkými se vytrácí, všichni spěcháme dopředu, neznámo kam.

Proč ale spěchat dopředu, proč si neužívat každou volnou minutu a neudělat si ten svůj život pohodovější, klidnější, bez zbytečných stresů, něčím zajímavější a hezčí? Kdyby se všichni naučili chovat mírně a s rozvahou, změnil by se nám celý život. Kdo přišel jako první s tím, že budeme chvátat, že náš svět poženeme dopředu? Ten, kdo chtěl něčeho dosáhnout a chtěl být rychlejší než ostatní. A svět teď vypadá tak, jak vypadá.

Kam nás však moderní doba ještě požene? Co bude v dalších letech? Čím ušetříme čas, abychom toho více stihli? Budou snad přenášedla, cesty na měsíc, které budou trvat pár minut, rychlé zbraně, které lusknutím prstu zničí celý náš svět? No a pak už nebude nic. Moderní doba přestane fungovat, nikam už se nebude chvátat, život se zastaví. Pak budeme mít možnost si vystoupit ze světa, konečně si odpočinout. Ale proč čekat až do takové katastrofy, když si svůj život můžeme změnit tady a teď hned.

Ani já, když píšu tuhle úvahu, nemám čas, nedokážu se uvolnit a soustředit se nad ní. Už teď moje myšlenky přelétají na další povinnosti, které mě ten den čekají. A já si zase uvědomuji, že ani dneska nestihnu na chvíli posedět s lidmi, kteří pro mě něco znamenají. Do mého zbytku volného času se neustále hrne škola, brigáda, povinnosti… Proč nejde nafouknout den, zastavit na chvíli čas, stihnout všechno, co by člověk stihnout měl a ještě si zajít někam odpočinout, na pár minut si zarelaxovat…

Nejde to a vědci bohužel ještě nepřišli na to, jak ten náš svět zastavit, aby si mohl člověk na chvíli vystoupit a odpočinout si. Proto i já teď neobvykle rychle ukončím svojí úvahu, protože nemám čas tu nad ní dál sedět. Jdu pokračovat ve svém stereotypu a čekat, že se možná někdy objeví zastávka a já si na chvíli stihnu vystoupit. Možná, uvidíme…