Za každou cenu být in

Zrovna včera jsem šla po Václavském náměstí a to co jsem viděla… V jednu chvíli jsem si připadala jako mimozemšťan, který přistál na cizí planetě. Já si měřila ty ostatní, oni si měřili mě a jedné polovině bylo jasné, že na té druhé není něco v pořádku… Které půlce se však dalo říkat, že je normální a že sem patří? Já myslím, že v tu chvíli o tom začaly pochybovat obě části…

O čem tady celou dobu mluvím a do jakého problému se vás snažím uvést? Všichni jsme za každou cenu chtěli být in! Chtěla bych vám přiblížit situaci, kterou jsem viděla tenkrát na Václaváku a co tomu předcházelo. Abyste ale všechno pochopili, zkusím vše trochu blíže vysvětlit…

Už od mala dítě, (pokud má štěstí) vyrůstá v rodině, kde se s ním rodiče chtějí chlubit, oblékají ho do oblečení, v kterém to jejich dítko musí vypadat jak z reklamy na módní časopis a hlavně – co právě frčí, ať to vypadá sebehůř, jejich syn nebo dcera v tom musí chodit… jsou zatím malí a nedokáží se bránit… zatím!

Pak však plyne čas a nastupuje rodiče děsící puberta. Dítě je ve škole, chce být v partě, hledá kolektiv, nevyznává se samo v sobě a chce se někde ustálit. Hledá idola…

Zmiňovanou partu najde, chce, aby ho ostatní uznávali, chce být in, že patří zrovna do téhle party. Změní styl oblékání, styl muziky, začíná se rodit k jejich obrazu. Neví, že zabíjí svoji osobnost, hlavně že je in! Když pomineme rozebírání začátku, jak se do party dostat (přes podstupování zkoušek odvahy a zkoušek typu: „Jsi pro nás dost dobrej?“), dostaneme se zase o kus dál. V partě jsou zatím malí svišti, kteří vzhlížejí zase k někomu víc a zkoumají, co je v módě teď, co dělají ti jejich idolové. A co dělají oni, budou dělat také… přece aby byli in. Začíná to alkoholem, první cigaretou a kdo počmárá tu novou zeď. Pak drobné krádeže v obchodě, první joint. A pak se to veze rychle, hašiš, perník… drogy je ovládnou a zničí, protože to zkrátka tenkrát bylo in!

Doufám, že vás nenapadlo, že takhle dopadnou všichni. Ne, to vůbec ne, vybrala jsem jen ukázku, jak to může, ale NEMUSÍ dopadnout, když chce být někdo in.

Kde je ten hlavní problém a jeho podstata? I to je jednoduché. Je člověk, který je sám sebou, dělá si co chce, nosí si co chce, uvolněné chování. Nebo je slavný, pěkný, bohatý… Tak vznikají idolové. Ostatní k nim vzhlížejí, koukají, co dělají, jak se oblékají a napodobují je. Protože si myslí, že když budou dělat kopie, tak budou in. To není pravda, idolové jsou oblíbení proto, že to jsou originály. Oni mají vysoké sebevědomí, nejedou přes kopírák a to je ono…

Ten zbytek, ty nedocenění, chtějí, aby si jich někdo všímal. A tak dělají bláznivé věci. Snaží se být in, ale výsledek za nic nestojí, protože to nevychází z nich, ale z někoho jiného. Malý příklad…

Jsou dvě holky, jedna pohodářka, delší vlasy, bláznivá a je s ní sranda. Má takovou povahu, kolem sebe plno lidí, pro ostatní je in. Jednou přijde a má na sobě zeleno-modré dredy i s novým tetováním na zádech. I když to zní šíleně, k ní se to hodí, protože taková je a dělá jí to ještě šílenější. Nikdo se nepozastavuje, spíš ji obdivují a všem se to líbí.

Pak tady máme druhou dívku. Je tichá, něžná, taková bledulka. Nikdo si jí moc nevšímá, jako by tam nebyla… Chce, aby o ní byl také zájem, aby se s ní bavili jako s tou dredařkou… A tak se rozhodne k bláznivému rozhodnutí. Druhý den přijde, na hlavě dredy, ve rtu piersing. Té holce to nesluší, vypadá jako blázen a i když je o ní ten den zájem, je to v opačném směru. Oni se jí smějí a dělají si z ní srandu. Tak, kde se stala chyba? Chtěla být in, ale všechno vychází z povahy a sebevědomí, ne ze vzhledu, i když ten tomu dopomáhá. Vzhled je ale doplněk povahy, ne povaha doplněk vzhledu, pochopte to!

Bohužel, většina lidí to ještě nepochopila, chtějí být in a řeší to přes vzhled…

No a dostáváme se k Václavskému náměstí.

Den po výplatě jsem se rozhodla, že si udělám radost a koupila si věci, v kterých jsem se cítila pohodlně, dobře a bylo mi jedno, jestli zrovna frčí a jestli v nich budu in. Hlavně že já jsem se cítila spokojeně. Vyrazila jsem na Václavák a proti mně… mimozemšťani!

Mega brýle přes celou tvář, kolem krku růžence, i když nebyli věřící, ale nosí se to. Holky trochu při těle měly na sobě bokovky, z kterých jim lezly špeky a nejen to, ale hlavně že byly in. Boty na podpatku to jistily, i když nohy trpěly a černé linky kolem očí to dokončovaly, protože kvůli sluníčku a slzám v očích vypadaly jak batmanové. To ale rychle zamaskovaly brýlemi, které nesundaly ani v metru. Oni koukaly na mě, já na ně…

Pak jsem nad tím mávla rukou. Má to smysl? Ať si dělají co chtějí, ale za cenu být in ze sebe tak akorát dělají blázny…

Takže neblázněte, když budete vnitřně krásní, budete spokojení, budete in, ale na tom vám už nebude záležet, protože vám to bude jedno. Posunou se vám priority a vy začnete svět vnímat jinak. Tak vzhůru do toho!