Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíseň pro děcka
27. 10. 2006
2
0
1301
Autor
autor neznámý
Píseň pro děcka
lavička osedlaná prázdnotou
les k tichu promlouval
paprsky šlehán jak ježíše tělo
v borůvčí co z modře odkvetlo
zaskvěl se hnilobou stín
a pětinohý slon
mluvící štreky
obutý strom
šnek co loví šneky
tělo to nad skutečností úpí
jež lží v pravdu hrá
vyzvednu dílo z hlavy do výšiny supí
nevěrnice – sestra pravdy – světem pluje
ploutev z bahna na povrch se dere
vylézaje ze stinné obraznosti sluje
a to mě vážně…
rozčiluje
ubohý valoun s křídly
po jeteli skáče
naivní čest jej zdobí
hmyzí ptáče
jak zlobí
pohled můj k nebi
rámován listovím jest
travnaté mámení hlásilo že by
tiše se nechalo tělem mým svést
čichám tu lest
a jitrocele květ do nosu
utíkám z měst
a hledám ji bosu
dívku co očí mých sežehl žal
tu bych si přál
a každou chvíli milostná psaní
inkoustem mých snů bych jí psal
nikdo nemá ani zdání
co jsem udělal
bleskem schizofrenní kmen
v duchu samorostu lkal
nedal bych jí ani pár jmen
a už ji tam potkal
opřena v průsvitném slunečním šatu
v snách vykreslil ji přesně tak (snad stokrát)
nečekal na jinou jen přesně na tu
na jejíž lůno zastřel se mi zrak
z očí do očí hledali kout
kde nechal bych mládí své zout
odhalením bílého ňadra
dala mi nahlédnout
do podstaty své jádra
nikdo je neželí
jen tiché větvičky stačilo máchnutí
a v hrobě leželi
svoji a netknuti
jen šišky tlačily vášeň v záda
neplakala přec vím
že nahota nebyla ráda
pranýř sveřeposti náhle jsem zasadil
je nadále zdoben dle mého vkusu
pohled světu v tvář málem mne odradil
kdybych neodkojen na morfiovém hnusu
za života nepochopen
ulehám v postel věčnou
hledat svou samotu
a lásku v ní vděčnou