Hledání

Je to jako pohádka o pořádku. Usadil se ti v hlavě dráček?  Ne,to je sousedův dráček. V těch temných ulicích jsem hledal ženu. Ne jen tak,hledal jsem konkrétní osobu. A když jsem jí našel,začali jsme se scházet v lese. Byla to Kočka. Chodil jsem za ní bez ptačího peří,seděl jsem na břehu potoka a poslouchal burácení a hučení vlaku, který se hnal krajinou. Ze začátku byla taková čistá a nevinná, avšak za nějaký čas byla stále více nervózní, těkala očima, třásl se jí hlas a drápky měla v křeči. Že by se dozvěděla kdo jsem? Má ješitnost mi nedala a přinesl jsem jí první dar. Byl to něžný slavík s překrásným hlasem. Když uviděla můj dar, z očí jí vyšlehly plameny. Zatnula drápy do slavíka a sežrala ho. Zděsil jsem se a když mě začala líbat, chtělo se mi zvracet, ale uvědomoval jsem si , že by to bylo netaktní. Proto jsem jí příště dal zlaté zrcátko vykládané drahokamy, bez děkování s ním mrskla o zem, ale zrcátko se o mech nerozbilo. Neobtěžovala se další destrukcí a odkráčela pryč, nejspíš lovit moje slavíky. Zatracený život Královský! Opět jsem byl sám a chtělo se mi umřít. Zaslechl jsem vlak jak v dálce rozráží hladinu vody a blíží se k viaduktu. Vylétnul jsem na koně a řítil se na kolejiště. Tam ukončím svůj život. Ale dojel jsem pozdě, jen tlaková vlna mě postříkala vodou. Chtěl jsem odjet do nejhlubšího lesa, ale můj kůň zešílel při pohledu na jedoucí vlak a okamžitě se zahrabal do země. Zavrtával se takovou rychlostí, že nebyla šance ho vytáhnout. Kůň je teď blázen! Vydal jsem se na cestu sám, aniž bych věděl kudy jít. Šel jsem dlouho, vysílený, hladový, žíznivý, bez odpovědí na mé otázky a najednou jsem spatřil to důvěrně známé auto. Ta podivná barva, ledové květy na oknech a ty postavy...ano jsou to oni.Nekladu odpor, s klidem usedám do auta ,ani nekřičím, jen pláču. Odvážejí mě. Kam? No hádej chytráku. Broukám si s motorem píseň o zakletí.