JARO

Ve vzduchu se vznáší,

vůně hořící Zimy,

zemi to oči zkrášlí,

barvami zářícími.

 

Malinké požárky,

zalité ve sněhu,

nádherné bárky,

čekají na břehu.

 

Jaro má příliv,

bárky křesnou jasem,

barevný záliv,

volá svým hlasem.

 

Ve vzduchu na nebi,

skřivánci ožijí,

výkvěty na zemi,

barvami opíjí.

 

Nádherný kolorit,

štětcem si maluje,

"je krásné Žít!",

s úsměvem sděluje.

 

Jaro líbá Zemi,

na rty ji miluje,

žárem rozvášněni,

zimu žár spaluje.

 

Léto se narodí,

je to jejich dítě,

ale než je porodí,

Jaro na sníh píše...

 

"Natrhejte si mě,

jezte dosytosti,

jsem tu zcela běžně

a nejsem ku lítosti!

 

Až budete foukat,

z pampelišek chmíří,

budete koukat,

kam semínka míří.

 

Vzpomeňte si,

spolu se smějte,

a darujte si

Srdce své velké..."

---