Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAutobus
04. 04. 2001
0
0
656
Autor
Ray
Autobus
Jak hluboko člověk klesnout musí,
když svět se mu náhle zhnusí?
Jsme uvěznění v žaláři moci
obloha krásná je i v noci.
Když vzpomenu si na Tebe
srdce radostí mi poskočí.
Jsme jen malé děti,
které přišli o iluze
jsme ztraceni v nekonečné mlze.
Přemýšlejte nad tím co se děje
svět je plný beznaděje
Ach,lásko moje co se děje
jsem zmatený a sám.
Život utíká nám před očima
jsme jak film co jednou skončí
svět v záhubě je,sám se člověk zničí.
Věnujme trochu své radosti i dětem.
Samota lidské srdce ničí
chci tím jenom říct,že:
Život před námi ukrývá svůj smysl
jen k Tobě snažím se,aby směřovala má mysl.
Chci obětovat všechno pro lásku
i život dal bych za ni v sázku.
Až smrt ve své hodině udeří
hádám,že uniknout se nám stěží podaří.
Jsme sami sobě zlem i dobrem zároveň
pro naši duši je to jako povodeň
co zničí lásku přinese strach.
Snažíme se válčit proti zlobě
nakonec rodina obrátí se proti Tobě.
Tich prostoupilo duši.
Láska není v téhle době
tak se snaž a hledej v sobě.
Kéž před světem se nám ukrýt podaří
jsme hnáni jak lovečtí ohaři.
Pozoruji přírodu se zatajeným dechem
my nejsme pouhým omylem.
Chci obětovat třeba sebe,
abych mohl donést kousek nebe
když tisíce hvězd se na nebi rozzáří.
Život pro mnohé z nás nemá cenu
a při tom nabízí se jako menu.
Pokouším otevřít si duši
co přede mnou skrývá sotva tuším.
Snažím vyčistit si mysl
život musí a má mít smysl.
Déšť očistit nás přišel
náhle objevil se a zas odešel.
Lidé jsou zaslepeni mocí,penězi
já nechci abychom byli této doby vězni.
Žijte v radosti a svobodě
možná potkáme se v jiné době.
texttext