Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChemička
Autor
Swaii
V továrně,
za prací.
V policích,
prachem zavátých,
sny se ztracencům navrací.
Podzimním sluncem
ošumělá budova
chemičky ozářená,
znovu ožívá,
stará stavba
polorozbořená.
V tichu,
zešeřelém hlouček lidí
sedí.
V závětří,
jejich ocelového
království.
Praskající oheň ozařuje stěny….
Ospalým sluncem
ukrytým za stromy,
se tovární hala zdobí,
do proužku dýma,
z prasklého okna
budovu halí.
Kouř stoupá vtírá se do očí…
V oknech
s vybitým starým
rámovím.
V domově sirotků,
ztracených,
odhozených okolím.
Hustá mlha
prachu vznáší se
nad chemičkou,
jednoho mrazivého rána,
podzimním sluncem
zapálenou.