SVĚT ZA ZDÍ-16

Jezdci na koních se obezřetně přibližovali k lesnímu porostu, co byl u řeky. V tu chvíli z něho ze dvou stran vylétly šípy a zasáhly muže na koních. Vzápětí letěly vzduchem další a někteří bojovníci se zhroutili na zem, načež za bojového pokřiku z houštin vyběhli muži s meči v rukách.

„Bojujte do posledního dechu!“ vykřikl Asim, přičemž mnozí jezdci stačili vypálit šípy z luků. Některé zasáhly štíty vojáků a jiné se zabodly do těl bojovníků. Vzápětí se na břehu řeky začalo ozývat řinčení zbraní.

Asim stačil levou rukou nastavit svůj štít a na něho dopadla čepel meče. Zároveň pravou rukou, ve které držel meč, udělal prudký pohyb a bodl muže v sedle do nohy. Současně zkřížil čepel s čepelí protivníka a vzápětí ho sekl do krku. Meč byl okamžitě potříštěn krví a bojovník se za výkřiku sesul na zem. Ve stejný okamžik postřehl, že pár metrů od něho usekl jezdec s bílou helmicí ve tvaru lebky jednomu bojovníkovi hlavu svým širokým mečem. Ten hned svou pozornost zaměřil na něho a rozjel se k němu. Zároveň se v sedle předklonil a vzápětí se meče střetly, přičemž jezdec stačil udělat rukou, v niž držel meč, prudký pohyb a sekl Asima do pravé paže. Ten ztratil rovnováhu a ocitl se na zemi. Bojovník rychle otočil koně a levou rukou mrštil na něho dlouhý nůž. Jeho ostří prolétlo těšně kolem krku Asima, který pohotově zabodnutý nůž vytrhl ze země a mrštil jej na přibližujícího se jezdce. Ten včas nastavil štít a čepel nože se od něho odrazila. Vstávající Asim se zakryl pohotově štítem, do něhož udeřil mohutným rozmáchnutím širokou čepelí meče muž na koni. Takovou ránu štít nevydržel a rozpadl se na dvě části. Asim se neudržel na nohou a opět se ocitl na zemi. A přitom se jen letmo rozhlédl kolem sebe. Krvavá bitka pokračovala. Už mnoho bojovníků leželo zkrvavených na břehu i ve vodě a barbarští vojáci začínali být v menšině. Ale v dálce na druhé straně řeky se objevila další početná skupina jezdců.

   Muž na koni se opět rozjel proti Asimovi, který se rychle postavil na nohy a obouručně sevřel meč. Upřeně se zadíval na přibližujícího se koně, z něho však pojednou bojovník seskočil a on musel na poslední chvíli před rozjetým koněm uskočit. A seskočivší muž k němu záhy doběhl. Čepele mečů hned o sebe řinčely a on jen s vypětím sil vykrýval výpady protivníka. Jeho síla v pažích byla ohromná a při jednom zkřížení mečů, Asimovi ten jeho vypadl. Bleskově se skrčil a vrhl se na zem a přitom opět uchopil meč. To už se nad ním rozmachoval bojovník, který mu hodlal useknout hlavu. Ve stejný okamžik však zezadu jeho sekl do krku jeden s Asimových mužů. Hlava barbara se mihla vzduchem a jeho bezhlavé tělo dopadlo na Asima.

„Zřejmě si mi zachránil život. Díky!“ sdělil mu on, přičemž rychle vstal. Zbývající nepřátelští bojovníci na koních i během přes brod řeky utíkali na opačný břeh. Na něm tryskem jelo několik desítek jezdců a rychle se přibližovali k brodu. Někteří už natahovali tětivy luků a ostatní za bojového křiku svírali v rukách kopí a meče. Zakrátko první koně vjeli do vody. Asim i ostatní bojovníci věděli, že nemají proti barbarům šanci.

„Pár jich ještě pošleme do horoucích pekel!“ vykřikl Asim a pevně uchopil rukojeť meče. Vzápětí se mezi mraky nad řekou objevila duha, která se začala rozšiřovat. To už jezdci vystřelili šípy, ale ty jakoby v barevné duze narazily na neviditelnou stěnu. Koně se ve vodě začaly vzpínat a za ržáni z jejich sedel padali do řeky bojovnicí. I další muži na koních skrz duhovou stěnu neprojeli a popadali do vody. Brzo cválalo po druhém břehu velké množství splašených koní. Mnohé vojáky neprostupnost duhy vyděsila a utíkali pryč.

„Bohové jsou nám příznivě nakloněni!“ vyhrkl Asim, přičemž poklekl a ostatní také.

„Rychle k našim koním! A posbírejte co nejvíce šípu. Budou se nám určitě ještě hodit!“ vykřikl po chvíli a muži zanedlouho zmizeli v lese, zatímco duha začala pozvolna slábnout.

KONEC ŠESTNÁCTÉ ČÁSTI