Co svět nevykakal

Sedím na pařezu čekám až příjde voda
okamžitě si pomáhám rukou abych neumřel takhle naostro
myslím na opilce na veřejných prostranstvích uvědomuji si jak dobře jim je
Kéž bych byl já- chudák marnotratný- stejně povýšen
Takto se tu jenom užírám pocitem Hitlerů v rozemleté formě se kutálejících ulicemi
Mlask- dobrouchuť- balzám na duši- skřítkovy uši- a pak už jenom básnické hovno
Proč mi puberťačky rány nezahojí cožpak má vepřová hlava není k sežrání?
Ticho
jako každý spirituální okamžik
jako každé volební období
Tak zvrácenou existenci bych nejraději spotřeboval v ekologické břečce
brání mi v tom však tisíc a jeden zádrhel
jsem to já
tlející listí na monitoru slz
Kategorický imperativ napumpován fašismem doby
tleskající čaroděj na nároží u Rudolfina
stokrát podvedený slovy- protimluv v krajině závisti
Když pozřu svá ovoce poznání
ucítím chuť alergického hlenu
ale neklid v této omáčce se zmocní
i tunelů pronikajících tepem srdce
až do pasti blouznivého žití