Na okně seděla kočka

     Na okně seděla kočka a venku štěkal pes,

     bál jsem se toho večera, a bojím se ještě dnes,

     kdy zjevil se mi tmavý kabát v celé svojí hrůze,

     to snad nejde, starce se nebát, já se bojím tuze.

   A mračna se tehdy zatáhla, stařec stál a kabát vlál,

   jak koberec černý, koček houf, stál teď tady-opodál.  

  krhavý pohled zrůdy, krmil mne strachem dítěte,

  i začal stařec nadávat, k mládeži s tváří štěněte.

 Zděste se mládeži, hnilobného pachu,

 Jenda straší ve věži, přede nitě strachu.

Vítr vlaje a Jenda kleje, do čoklů a do lidí,

Lucifer se doma směje, že Jendu nikdo nevidí. 

Stařec je jak peklo samo, děti to jistě netěší,

zadrž už ty bídná tlamo, vždyť zlo teď s dobrem peleší.

Komenský se k nám pomalu, ale jistě navrací,

Jan Hus zůstal na místě a teď se v hrobě obrací.