Hradec Králové 2005 aneb druhý pokus o cestopis

Další cestopis tentokrát do ubytovny Unisim v HK v roce 2005

Toto léto jsme se už podruhé vydali do Hradce Králové. Už na jaře jsme si zamluvili ubytovnu Unisim, v průmyslové oblasti na severu Hradce.

cíl cesty: Hradce Králové

termín: 27.7 - 2.8.2005

cestovatelé: Já, G, T a L

způsob dopravy: vlak

hodnocení cesty: ****

Tady je malá chronologie cesty:

27. července - Probudil jsem se, okolo osmé hodiny. Vstal jsem a naposled jsem zkontroloval všechny věci a odjezdy vlaků. Okolo desáté hodiny jsem vyrazil na tramvaj, ve které už byli, mí spolucestovatelé: G, T a L (uvádím pouze počáteční písmena jejich přezdívek). Když jsme dorazili na nádraží dolehla na T těžká deprese. Odmítal odjet a vyhrožoval že zpátky pojede dříve než jsme se domluvili. Projistotu jsem šel rychle koupit lístek. Potom jsme šli na nástupiště a čekali jsme na vlak, který přijel celkem včas. Našli jsme volné kupé a vyrazili jsme směrem na Ústí nad Labem. Cesta proběhla celkem klidně. V Ústí jsme přestoupili a jeli do Lysé nad Labem, tam jsme znova přestoupili a jeli vlakem do Hradce Králové.

Během cesty pokračovali T deprese (jako antidepresivum mu sloužil deník Sport který si četl skoro celou cestu). G si četl knihu, nebo ležel v zavazadlovém prostoru. L se choval celkem klidně, ale ko konci cesty se mu přepla osobnost a rozhodl se že né jenom že nás nepustí do své chalupy (L snáma nebydlel na ubytovně. Jel do vesnice Rusek u Hradce, kde měli jeho rodiče chalupu. Minulé prázdniny jsme byli právě tam, ale dnes jsme tam z neznámích důvodů nemohli) ale ani nám nepučí životně důležité hrnce a příbory.

Když jsme v pozdním odpoledni dorazili do Hradce, jeli jsme přímo na ubytovnu. T a G byli ze začátku rozčarováni z ubytovny. Unisim je taková ,,skromná´´ dělnická ubytovna. Já jsem stim počítal takže mě to ani pomoc nepřekvapilo.

Poté co jsme si vybalili rozhodli jsme se že pojedeme nakoupit do Tesca (na okraji Hradce).

Vše dopadlo dobře, nakoupili jsme, najedli jsme se a zavolali jsme L, který se rozhodl že nám ty hrnce půjčí. Zajeli jsme nejdříve na nádraží kam jsme si uložili nakoupené potraviny. Cestou jsme dali almužnu bezdomovci (vlastně to nebil klasickej bezdomovec, byl oblečenej jako punker a moc chudě nevypadal. V úschovně měl mobil a mp3 přehrávač.) Potom jsme nasedli na autobus číslo 13 a vyrazili do Ruseka.

Když jsme tam však dorazili, tak se L znova přepla osobnost a rozhodl se že nám hrnce přeci jen nepučí. Navíc nám ujel autobus a další jel až za dvě hodiny. Šli jsme tedy zpátky do Hradce po svích.

Asi po hodině jsme dorazili na nádraží, vzali jsme si uložené věci, odevzdali poplatek ,,bezdomovci´´ a odjeli na ubytovnu.

Zbytek dne (spíše noci) dopadl dobře.

28. července - Celý den bylo strašné tropické vedro. Kolom poledne jsme vyrazili do města a hledali restauraci (tu nejlevnější). Po dlouhém hledání jsme ji našli a najedli se. Potom sme jeli zpět na ubytovnu. Zabalili jsme si věci a jeli k ruseckému rybníku.

Celí den jsme strávili u vody a večer se vrátili zpátky na ubytovnu. Večer jsme se pak procházeli Hradcem.

29. červenec - Stejný scénář: hrozné vedro=celý den u vody. Večer procházka městem.

PS: G ucpal záchod.

30. července - Nelidské vedro pokračuje. Záchod je stálo ucpaný a vytéká. Druhý záchod nejde zamknout a u třetího se rozpadá stěna, hrozí že se každou chvíly zřítí. Sprchy nejsou o nic lepší. Jedna je vyrvaná ze zdi, druhá je ucpaná vodním kamenem v třetí je bahno a chybí závěs. V pokoji nejsou závěsi a celý den sem praží slunce.

Jdeme se naobědvat a pak vyrážíme k rybníku. V Ruseku potkáváme L opět nám nechce nic pučit, ale nakonec za námi příde k rybníku a přinesenám starý napařovák, který má ale utržené nohy takže je nám k ničemu.

Večer se vracíme na ubytovnu kde si vařim knedlíky. Které se však vinou napařováku, skoro rozmočí. V rozčilení ničim napařovák a celej ho počmáram lihovkou.

T je opět v depresy a navíc ho bolí hlava.

31. července - Ráno se probudim a nevěřím svím očím. Venku PRŠÍ!!! Konečně končí tropické vedro a my můžeme vyrazit na výlet do Pardubic. Zbalíme si věci a zamíříme na nádraží, jdu koupit lístek, G vyplatí ,,bezdomovce´´ a jede se.

Projdeme Pardubice, vylezeme na vež a nakonec (poté co jsme nenašli žádnou restauraci) jsme nuceni jít do Mc´Donaldu. Pak jsme šli nakoupit do plusu, obdarovali bezdomovce (pravého) u vozíků. Poté opouštíme Pardubice. Na nádraží jsme zaplatili ,,bezdomovci´´ a jeli na ubytovnu.

Večer vyrážíme do Extrem baru. Kde si dáme pár koktejlů (Já bacardi s kolou a G pár B52 a absinth). Potom jdeme na nábřeží. G je už pořádně opilej a tak se rozhodneme vrátit se na ubytovnu. G se to nelíbí a vyřvává na celý město. Nakonec nás přesvědčí a jdeme na nádraží do jednoho baru. G si obědnává pivo a cigarety (je militantní nekuřák) zapaluje si čtyři najednou a popel odklepává na zem a na típka vedle něho. Nakonec z baru odejdeme a vyrazíme zpět na ubytovnu. Po cestě všichni kouříme cigarety (čtyři najednou). V polovině cesty se T a G udělá špatně a tak zamíříme do Šimkovích sadů, kde jsme asi do tří do rána. Poté co se všichni vyzvraceli, jsme vyrazili dál. Zpletli sme si cestu a tak jsme do ubytovny dorazili, asi po hodině. Na vrátnici je zavřeno (i když maj mít non-stop) a tak přespáváme ve společenské místnosti. Ráno se vrátný probudí a dá nám klíč. Jdu se osprchovat a pak usínám.

1.červenec - Probudíme se asi v půl jedný. G domluví schůzku s L na nádraží v 16:00. Potom se vydáme do města. G se jede najíst do Hypernovy. Já a T odjíždíme na nádraží. Zaplatim ,,bezdomovci´´ a jdu si sednout. Nakonec dorazí i G, vyplatí dva ,,bezdomovce´´ a všichni čekáme na L. Ten nakonec dorazí. Jdeme do sadů Víti Nováka a pak na ubytovnu. Tam předávam L jeho napařovák. L se tváří naštvaně a nakonec odchází. Zbytek dne proběhne klidně. Večer si zbalíme věci a jdeme si lehnout.

2. července - Ráno se probudíme. Dobalíme věci a vyrazíme na nádraží. Tam zaplatíme ,,bezdomovci´´ a odjíždíme zpět do Mostu (bez L).

Cesta proběhne klidně a bez zpoždění. Jenom v Mostě nám ujede tramvaj (T tramvaj stihnul) a tak s G čekáme na další. Nakonec se dostanu domů a už plánuju další cestu.

---