Lhářka

A nekouknu se do očí barvy luční chrpy

a v těch vlasech, jak v černém sametu nebudu prsty utápět.

Mávnutí vějířků motýlích křídel mne nevzruší.

Neucítím nic, až uslyším rajskou hudbu úst k líbání stvořených.

A srdce v kámen se mi promění,

až dotknou se mne bezděky bříška prstů

a neshořím ve vroucím obětí...

Kdo jsem?

Lhářka.