Můj velmi důvěrný přítel

Mohutně a svobodně se klene od okna, ve kterém se ráno probouzí slunce až k oknu, ve kterém se slunce večer ukládá ke spánku. Jsou s ním spojeny moje nejkrásnější vzpomínky. Vzpomínky na čas dětství. Stojí tam před okny mých prarodičů již celá léta, stále stejně obrovský, divoký a nádherný.

    Každý rok s pečlivou pravidelností se mění, aby potěšil lidské oko a duši. Na jaře se zarputile obléká do zářivě zeleného kabátu, v létě si na něj připíná veliké bílé květy, které na počátku podzimu vymění za pichlavé kulaté knoflíky, a jeho kabát se rozehraje nádhernými barvami a ty mu sluší ze všeho nejvíce. V zimě zase obratně skryje všechny své větve

a větévky pod bílou sněhovou peřinu, pečuje o všechny, žádnou nevynechá, aby mu na jaře nechyběla.

       Tvrdohlavě se brání všem náporům ostravského smogu, který věčně padá do jeho koruny a vtírá se s rosou do kořenů, odolává kyselým dešťům i náladovému počasí. Stojí si za svým, každý rok udělá to, co je třeba. Pokud přistoupíte blíž, ucítíte, jak z jeho obrovského kmenu dýchá teplo, vůně, jakési kouzlo i moudrost prožitých let. Na dotek se snad může zdát trochu drsný a nepříjemný, ale zkuste ho pohladit ještě jednou. Uvidíte, že druhý už bude  příjemnější. Čím častěji se ho budete dotýkat, tím více vám bude důvěřovat .

      A zkuste ho obejmout. Bude od vás proudit neuvěřitelné množství energie a klidu, dobroty a nezdolnosti. Je jako starý, hodný člověk. Potěší vás, uklidní, pohladí svou laskavostí

a dobrotou. Chcete-li si s ním povídat, trpělivě naslouchá a udrží tajemství. Potom je tedy daleko lepší než mnohý člověk. Nechová se podle ani závistivě.

   Nikdy by vás nezradil, najdete ho tu vždy, pokud  zrovna potřebujete. Takových lidí

na světe příliš není.  Když jsem byla malá, každý den mě něčím novým a novým překvapoval. Chránil mě svým všeobjímajícím stínem před spalujícími paprsky letního slunce nebo před prudkým lijavcem. Na podzim všem daruje své bohatství, je velmi skromný, nic

si nenechává pro sebe. Rozdává své děti pro radost jiných dětí.

      Je pro mě víc než pouhým stromem - kaštanem, mám ho ráda, a když ho vidím, pokaždé si vzpomenu na něco hezkého, co už sice dávno není, ale on je pro mě ten, který mi vše milé připomíná. Zná podrobně mé radosti i strasti, štěstí i smutek, všechny mé nálady i pocity. Je to můj velmi důvěrný přítel. A já doufám, že ještě dlouhá léta bude stát na tom starém místě, kde ho ze všech stran celý den hladí slunce svýma zlatýma rukama, večer ho obalí