Dialogy se smrtí IX. Čas říct sbohem

D -Kde bych měla být? Jsem tady a poslouchám.

M -Minule jsem se nechal trochu unést....

D -To má být omluva?

M -To má být omluva.

D -Já ji nepotřebuji.

M -Nepotřebuješ?

D -Ne, sama jsem se nezachovala zrovna nejlíp.

M -Chceš říct, že...

D -Ano, i Smrt dělá chyby.

M -A omlouvá se?

D -Většinou ne, protože...

M -Není komu, co?

D -Ale je.

M -Narážíš na posmrtný život?

D -Tak trochu. Mluvím o hvězdách.

M -O hvězdách?

D -Jsou domovem mrtvých.

M -Vy je spalujete?

D -Těla zůstanou na planetách, duše vstoupí do hvězdy.

M -No, nezní to zrovna jako ráj...

D -Mysl dojde absolutního poznání, protože se spojí s ostatními a protože s tělem je omezována její schopnost uvažovat.

M -Nikdy jsem si nevšimnul, že bych byl nějak omezován.

D -Když nad tím tak přemýšlím, možná existují vyjímky.

M -Jasně. Díky.

D -Ale teď vážně, nedovedeš si ani přestavit, co to je.

M -Zatím ne.

D -Ještě chvilku to potrvá, než poznáš nejkrásnější okamžik v životě.

M -To má být propagace smrti?

D -Ne, já si nemusím dělat reklamu, mám svůj job jistý.

M -Hm, představa Smrti na úřadu práce...

D -Nech toho, odbočuješ od tématu.

M -O čem jsme se to vlastně bavili?

D -O posmrtném životě.

M -Díváš se někdy na televizi?

D -Je to fascinující pohled...

M -Včera tam byl dost dobrý film.

D -...jen tak stát poblíž hvězdy a naslouchat šepotu tisíce duší...

M -Byla to komedie.

D -...představ si, kolik takových hvězd je...

M -Strašně jsem se nasmál.

D -...kdyby se všechny propojily...

M -Nejlepší byla ta scéna ve stanu.

D -...vytvořily by mezigalaktický mozek...

M -Dokonalá parodie.

D -...jenom by to chtělo zabránit oněm tajemným výbuchům supernov...

M -Co? Říkala jsi něco?

D -Jestli jsem...já se snažím, popisuji ti tady něco, nad čím máš žasnout, rozvíjím své myšlenky a ty se jenom zajímáš, jestli jsem náhodou něco neříkala?

M -To má znamenat "ano" ?

D -Ano.

M -Fajn.

D -Dobře.

M -A o čem jsi mluvila?

D -Kašli na to. Co bylo v tom filmu?

M -To je jedno, byla to vlastně hovadina.

D -Jo, to se stává.

M -Hm...

D -Nemáš tam nějakou povídku?

M -Proč?

D -Něco bych si přečetla.

M -Možná by se dalo něco najít...Ale musel bych to hledat dlouho.

D -A budeš?

M -Co?

D -Hledat.

M -Jo, za chvilku se na to vrhnu.

D -Dobře.

M -A jak jde život?

D -No, znáš to, ten prevít se tady pořád motá a otravuje...

M -Tak jinak, jak se máš?

D -Mizerně.

M -Proč? Jsi Smrt, nejmocnější bytost v nekonečnu.

D -Jo?

M -Ne?

D -Ne, to teda nejsem.

M -Kdo může být mocnější než Smrt? Stvořitel?

D -Myslíš toho, co vymyslel první svět?

M -Jo.

D -Víš jak vůbec vznikl vesmír?

M -Jak?

D -To je nejkomičtější na celém tom...no na tom. Nikdo totiž neví, kdo a proč stvořil vesmír. Je docela možné, že jsme vznikli z jedné myšlenky posledního obyvatele předchozího vesmíru, ale to je jenom taková teorie.

M -Hezká teorie.

D -Jenomže takových je moc a všichni se v jednom kuse hádají, která z nich se má označit za správnou.

M -Můžeš mi popsat ty další teorie?

D -Ne.

M -Proč ne?

D -Už tak toho víš až moc. Šéfovi se to nelíbí.

M -Komu?

D -No, vesmír je jedno velké království a on je...

M -Král?

D -Ne. Jak se říká tomu, co je nad králem?

M -Nad králem? Hm...tak to nevím.

D -Vidíš, tak mu říkám Velký šéf.

M -On vládne vesmíru?

D -Mohl by ho jednou myšlenkou zničit.

M -Vládne vesmíru. Poslyš, není to ten stvořitel?

D -To ne, on není zas tak starý. Je mu pět.

M -Tisíciletí?

D -Roků.

M -A takové dítě...ehm...mladá bytost ovládá celý vesmír?

D -Zná tajemství existence.

M -Myslíš smysl života?

D -No, ví, kam směřuje vesmír a tak.

M -To ti můžu říct taky.

D -Vážně? Nemyslím si, že bys zjistil pravdu.

M -Proč ne?

D -Celá otázka je mnohem složitější než si myslíš. Je třeba vzít v potaz všechny informace o vesmíru a dát si je dohromady. Trvá to dlouho než se dobereš výsledku. Rekordem je pět let.

M -To není zas tak dlouhá doba.

D -Ani ne. Ale kdo z lidí má čas pět roků přemýšlet nad cílem vesmíru?

M -V tom máš pravdu. On ale není jediný, kdo ho zná, že ne?

D -Ne, já ho pochopitelně znám taky.

M -Tak proč je...velkým šéfem?

D -Vyhrožuje, že ten cíl odtajní všem lidem ve vesmíru.

M -Co by se stalo?

D -Když by to řekl většině, zničil by ho.

M -Takže konec světa?

D -Jo, zavřel by nám krám.

M -Jaký je cíl vesmíru?

D -Opravdu to chceš vědět?

M -Jo.

D -Můžeš z toho klidně zešílet.

M -Jo.

D -Dokonce tě to může zničit-nejenom tělo, ale i mysl.

M -Jo.

D -Já ti to teda řeknu...

M -Jo.

D -Ok, pěkně se usaď a poslouchej. Cílem vesmíru je být.

M -Cože?

D -To v podstatě znamená...........................

 

hovor byl přerušen