Vycházka po vzpomínkách

Někdy potřebuje člověk uniknout z přítomnosti, od svých starostí, ruchu a koloběhu všedního života. Já se v takových chvílích vracím do míst spjatých se svojí minulostí, do míst kde se rodil člověk jímž jsem dnes.

Vzal jsem si dovolenou v práci, opustil jsem meetingy, akční plány, nekonečné telefonní konference a vydal se na sever, do města sevřeného horami pod klášterem který v zapadajícím slunci působí dojmem zámku z pohádky. Tady je zakopaný můj největší poklad. Má minulost, vzpomínky, naděje i ztroskotání. I když už jsem tu nežil, přesto jsem se sem vracel promýšlet další etapy mého života. Široké schodiště kláštera bylo svědkem mnoha mých temných chvil, lesy v okolí mého rodného městečka mi dodávaly sílu učinit mnohá má životní rozhodnutí a vždy klidná hladina rybníka zaplavila klidem a rozvahou mou duš, když to potřebovala.

A na tato místa jsem vodil svoji sestru když byla malá, na pastvinách kolem jsem venčil naše psy, na nejkrásnější místa jsem vodil své lásky a pozoroval emoce, které v nich vyvolávaly. Tím vším jsem poklad ukrytý v tomto místě zvětšoval a obohacoval po celý svůj život až se z něj stala studna, z níž čerpám mír, sílu a odpovědi dnes.

Vstoupil jsem opět do země za zrcadlem, vzal psa svých rodičů a vyrazil do luk a lesa za rybníkem. Nechal jsem své myšlenky volně vést střípky své minulosti.

Tentokrát jsem měl cíl pouti zcela jasny, snad nejvíce kopíruje můj život jižní les, kdysi jsem zde nacházel místa z Foglarovek, stavěl si zde přístřešky a snažil se, téměř vždy marně, stopovat lesní zvěř. Stromy, které byly svědky první cigarety už zde nestojí, ale našel jsem jejich pařezy i ten mech, ne kterém jsem trávil tolik času sněním o své budoucnosti. Kdysi vysoký les s nízkou trávou a paprsky slunce střídmě probleskující korunami vysokých smrků. Vzdušné, volné a bezpečné místo odráželo mé mnohdy naivní představy a plány o budoucnosti. Dnes už stojí jen málo z těch krásných, rovných stromů. Jejich místa zaujaly malé smrčky, téměř neprostupné houštiny maliní, vysoké lesní trávy a vyvrácené pařezy. Někdejší sny vystřídala realita, ale přesto všechno, co na první pohled vypadá jako naprostý zmar mých křišťálových snů jsem schopen v té divočině nalézt některá místa stará 10 nebo 15 let.

Proplétám se houštinami a hledám staré a schované sny, některé si mi daří nalézt, některé ne, ale dokud stojí jeden z nich, ten největší, magie tohoto místa je stále přítomna. A já to místo našel. Posed vybudovaný někdy před 13 lety. Už tenkrát jsem měl strach na něj lézt a dnes působí mnohem méně bezpečným dojmem, přesto jsem se rozhodl na něj vylézt. A udělal jsem zatraceně dobře. Z výšky totiž vypadá vše lépe. A dnes mi v rozhledu nebrání ony staré vysoké stromy, dnes vidím i do dálky, z té výšky vidím vše, co bylo dole křovinami skryto mým očím. Stále je to tam, podemnou. Za pár let ty malé smrčky vyrostou a pokud se nevzdám a vrátím, najdu znovu všechny své sny. Všechny je tu mám.