Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Krajina spadaného listí

19. 11. 2006
0
0
1876
Autor
Ferrda

Tak nějak nahodilá inspirace, po dlouhé době

Návštěva v krajině suchého listí. Je-li podzim, pak se v krajině rozšiřuje větší prostor k rozhledu, neb se uvolńují koruny od listí. Po dlouhé době, jsem ve městě a mám možnost srovnávat. Vlastně je to zcela poprvé, co jsem sám zašel do zdejší čajovny. Mám vlastně historickou možnost takhle hledat neznámo v rodném městě. Takto v nikoliv zrovna "laciném hotelu" a bez kapely, jsem nyní v čajovně. Tak jako padající listy přehazuje vítr, tak i s námi pohybuje vítr doby ? Je to přesýpání podobné původním součástem stromu, jde o podobnou představu, města, stromu použitého jako metafora ? Snad jsme často jako odtržení od svého původního stromu a své spojitosti s ostatními ? A není to o tom, ža když se nám to přání najednou vyplní, zůstáváme stejně dál pod vlivem okolního pohybu a tak se jím necháváme často dál ovládat ? :::vnuknutí - směr pádu daný vlivem směru navrženého předem jeho mateřskou větví. Ačkoliv prostor přece není větší, krajina města vlastně doposud ani významnou možnost rozhledu neposkytuje. Tedy většinou, pokud nejsme nad střechami. A potom jsou jejich střechy vlastně na pohled podobné listí. Měl jsem kdysi o hodně větší možnosti nahlížet nad městem vycházejícímu slunci do tváře bydlel jsem nad městem a a pohled dolů se jevil jen náhodně a kuse mezi stromy na hraně svahu. Ačkoliv jsem si jako kluk v době pouštění větrných přístrojů mohl povšimnout i dolních v kotli Kamenné čtvrti doslova vtlačených střech a trochu mne to i těšilo. Někdy to bývalo i nepříjemné, tím rozdílem výšky a pak to stejně víc připomínalo malou mořskou zátoku, snad trochu ten obraz strmé kotliny s nějakou tou zakrslou borovicí na útesech, jak mi utkvělo v paměti z filmu Karate Kid. Takovou tu zátoku, kde i malá lod není sto najít nevzdouvající se hladinu a klid kotel byl ovšem zaplněn střechami, nikoliv plachtami. I parafráze "naneseš vosk, rozetřeš vosk" je mi povědomá. pokud jste ten film neviděli z tohoto úhlu, pak mi to sdělte, budu se pokoušet objasnit , proč mi to připomíná dnešní náladu. Dopřál jsem si oázu, kryt, nebo jen zastávku ve "svém" ? byl ten pohyb žádaný, vynucený, nebo chtěný ? I listy se při pádu řídí více prouděním vzduchu, než vlastní vůlí součtu mechanických a fyzikálních sil. Postihla mne můza, nebo spíše fůrie ? O můzách ve sklepě a jeho šeru bych řádíc tužkou na listu papíru raději neříkal nic. A nebijte mne za to moc
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru