Dušičky

Náhodný dojem a rychle splněný slib příspěvku do obecního občasníku

Jak jsem měl dětský den na dušičky. Nebojte, nezbláznil jsem se. Jde jen o tu souvislost mezi dušemi a dětmi. Vlastně je to pro mne něco jako ty rovnoběžky, co se mají protínat někde v nekonečnu a přitom není tak těžké si představit, že nemusíme mít nekonečno jenom v matematice. Ony duše si potom položíme na fiktivní střed a děti na jednu stranu a ty,z lidí co odešli na stranu druhou. Co uvidíme ? Nekonečnost ! Čeho ? No pohybu života, jeho smysluplného využití a máte náplň do konce života také. Souvislost mezi směrem a smyslem potom docela splyne do jedné myšlenky. Všechno, co po nás nakonec zbyde zůstává nějak v dětech a v jistém smyslu je i příjemné shledat, že to prostředí je nakonec i v nás samých, vždyť dětmi jsme, když si to dovedeme přiznat někdy po celou dobu života. Je v nich rovněž i naše minulost a proto rádi nahlížíme i jedním koutkem vlastní duše \"nenápadně\" do jejich budoucnosti. Takže jsem se vypravil na \"poznávací\" návštěvu nového klubu dne 1.11.06,abych zjistil, jak se projevuje tento druh pospolitosti. A hle ! Vidím, že odvahu vstoupit na toto místo projevují hlavně naše dámy , neb mají k dětem tradičně o něco blíže. Dětí bylo podle mého odhadu skoro 25, a klukům se dařilo silně soutěžit při hraní fotbalu na hracím stole, zatím, co děvčata měla bezvýhradně navrch v přípravě nejrůznějších jiných her. Maminky nanosily doslova kopce buchet a ty následně náležitě rychle mizely. Pobyl jsem asi tak hodinu a vracel se domů ve zcela jiné náladě, až mne to překvapilo, tedy příznivostí pocitů. Pořádání podobných akcí jsem se také věnoval ještě v Brně jistým způsobem i jako jistý bod na oněch rovnoběžkách, jak jsem se zamyslel na začátku. J.F.Havránek

---