Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečepel
23. 09. 1999
1
0
1539
Autor
slavek
Ač spolu, vlastně sami.
Břitva vynucené společnosti.
Čepel doteků bez citu.
Oheň, jež spaluje duši.
Oheň milování bez lásky.
Prázdnota vyschlé studny.
Hodnota v zrncích písku.
Verše bez rýmů, bez rytmu.
Tma, stín, bolest a smrt?
Ne, je to horší. Život.
Jako všechno tohle, a přesto je to stále okolo nás...před chvilkou jsem právě nad tímhle přemýšlel...že život je svině, to už všichni víme, že nám toho hodně dává a spoustu bere a když už si myslíme, že jsem nahoře, obyčejně se scháníme po padáku. Jenže to není smysl života. Není a nebude. Tak sakra, řekne mi už někdo, kde je vlastně ten smysl života? Chtěl bych se před postavit, svlíknout se do naha a naplivat mu do očí...
... jako vejce bez skořápky...nebo beruška bez nožiček (ne , to je brutální. Raději to první).