Venkov velkoměst

Na opuštěných stínadlech Vaše touha vidět bolest tak cizí Rádi byste hodili kamenem až se ostatní přestanou ohlížet a slepá socha s pozdviženým mečem ve znamení Vah Vám pokyne Tou nocí plyne Váh je na kamenech černý černý bez Z nadějí vykácený les dál šumí dokud vzpomínky unesem na pohádku o věku zlatém Je venkov jakoby všude hromada hnoje tak nízko pod hvězdami briliantový náhrdelník deště po věky se trhá a slunce bolí hlava z námi opuštěných snů

---