I.

            I.

Neuleví se mi, neuleví,

ani když záchvatem zlosti,

zaslepená nenávistí,

v těle mi popraskají všechny kosti.

Neuleví se mi ani,

když jako studna lítosti,

potoky slz,

vydřu si na kosti

řečiště na tváři.

Neuleví se mi nikde,

lék na mou nemoc není,

protože léčení je tak snadné,

že přece na dosah ruky,

jak řeka se zvlní

a plyne dál,

dál ode mně pryč.

Jediná moje spása,

je tvoje náruč,

co světu hlásá:

„jsem tu pro tebe,

tak malá už neplakej.“

Ale ta je utopená ve vodě dálky,

která bývala blíž.