Výlov

Poslední dobou mám štěstí na lidi od filmu. Nedávno, potkal jsem stín Alfréda Hitchcocka.
A těsně předtím, než jsem vystoupil z tramvaje, měl jsem tu čest s Homerem Simpsonem (a jeho natřásajícím se břichem). – Nezlobte se na mě,
ale musel jsem se smát.

Můj dům, můj hrad... Holý fakt. Může někdo, kdo žije uvnitř, vyznávat něco jiného? K čemu potom štěstí Napoleonova generála?

Večeře páně – Hostitele. Jo, tam, kde říkali mi Sire. Especially od ní to znělo dost mile.
Pěkná, snědá, sprostá a podřízená, exotická... sloužím, tedy jsem.

Kam se poděl rybníkář? Odešel, umřel nebo dospěl...