Noc Zaslíbená

Noc zaslíbená Vítej v noci zaslíbené a podej mi svou bledou dlaň, zní zaříkadlo moci temné, láska, krev a chladná zbraň. Spolu, sami, v poli mrtvých, nerušíme noční klid, snad jen blázni, noční ptáci, by sem v noci chtěli jít. Žádná slova, rty tvé jsou prázdné, planoucí, a tak blízko mých, touha dotknout, laskat, splynout, tím polibkem z posledních. Hledím do tvých tmavých studní, oči tvé jsou řekou slz, sbíhají v proudy, mocně se vlní, tekou mi do dlaní, a poté skrz. Naše duše jsou tak těžké, hřích chtíče, pýchy, žárlivosti, minulost jsme neřešili a užívaly dosytnosti. Teď a navždy chceme spojit, naši víru, krev a odlišnost, vše to, čemu jiní nerozumí, jejich pohrdání máme dost. Krev obou duší teď smáčí zemi, přichází tma, chlad, snad i bílí sníh, oni navzájem už neuvidí, jaká láska byla v nich.

---