PARALELNÍ SVĚT-44

Do ticha temné noci se z dálky začaly ozývat zvuky cvrčků. Nadporučík Mirek Vincent byl přikrčený a přitisknutý u kmenu stromu. Zpoza něho přes obouručně napřažené ruce, v niž svíral pistoli, hleděl brýlemi pro noční vidění na automobil. Někde za ním se krčil německý voják, zatímco druhý ležel vedle něho po zásahu uspávací střelou.

„Tak vylez, Němčoure!“ pronesl polohlasně skrz zuby nadporučík a zahleděl se na motorku s vozíkem, která stále vedle vozu. Ale ani u ní vojáka nikde nespatřil.

 Německý voják se ve stejnou chvíli vplazil pod spodek automobilu, aby o chvíli později se samopalem v rukách zadíval zpoza předního kola na okraj silnice. Tu částečně osvětlovalo světlo z motorky. Netrvalo mu to dlouho a postřehl u jednoho stromu přikrčenou siluetu postavy. Pozvolna povysunul hlaveň samopalu, přičemž začal lícit. Vteřinu předtím, než stiskl spoušť, tak se postava pohnula více za strom. Vzápětí zarachotila dlouhá dávka, po níž se Němec upřeně zadíval na strom. Obrysy toho na koho střílel, však nikde nespatřil.

  Vincent po výstřelu sebou prudce sekl na zem, ale současně pocítil bolestné štípnutí na pravém předloktí. A jelikož byl na samém okraji, tak se ocitl opět na stráni. Chvíli poté strnule hleděl nad sebe k silnici, ale voják se neobjevil. Pak se převalil na levý bok, přičemž stále hleděl na začátek svahu. Za okamžik však spatřil přikrčenou postavu, která se ocitla u okraje silnice. A vzápětí ta postava začala střílet dlouhé dávky do nízkého porostu. Nadporučík i přes zraněný na pravé ruce jí rychle pozvedl a zalícil zbraň. Když stiskával spoušť, tak se těsně vedle něho do země zarylo několik kulek. Pistoli měl nastavenou na tichou střelbu a uspávací střela zasáhla vojáka do hrudi. Ten se za ní levou rukou chytl, prohnul se, načež se mu podlomila kolena a poté se bezvládně sesul.

  Oba uspané Němce pak posadil na motorku a tu nastartoval. Ta se hned rozjela a o několik desítek metrů dále sjela ze silnice a zřítila se ze svahu. Potom na silnici vytáhl stále v bezvědomí nacházejícího se podplukovníka Michala Novotného a i kapitána Jana Skácela. Ty hned posadil do vozu a naprosto vyčerpán s krvácejícím předloktím nasedl do automobilu. Ten se díky jeho technologii vznesl do vzduchu a začal letět nad silnici jako nějaké vznášedlo. Přitom nadporučík přes miniletadélko, co na dálku ovládal, aktivoval otevření brány do druhého světa, a to jen pro multimediální spojení.

„Tady nadporučík Vincent, jsem ve stavu nouze. Dva vážně zranění. Je nutný vokamžitý transport bránou!“ řekl. Zároveň se jeho tvář objevila na obrazovkách monitorů v tajné podzemní základně.

KONEC ČTYŘICÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI