Playground

"Kapitánův deník: Dnes ráno jsem si pokecala uniformu, sakra! Kapitán konec."

Kolem motoru Fazimhského plavidla se mihl fázerový paprsek a neškodně vyšuměl do vesmíru. Q se znechuceně odvrátil a bradu si opřel o dlaň. Už je to dlouho, co se nepobavil. Přidat další Hirogenskou loď nebo dvě? Né, tohle už ho nudí. Viděl miliony bitev a snad i bitvy všech barev, ale s tím je teď konec. Chce to něco nového. Něco originálního a megagalaktického. A to jen pro začátek. Q luskl prsty - už na to přišel.

"Kapitáne! Kapitáne," rezonoval uječený hlas mezi stěnami na můstku.
"Co je zase?" otráveně se otočila Janeway ke dveřím.
"Chakotay si ze mě zase utahuje!" stěžovala si podrážděná Sedmá z devíti.
"Jak?" zvědavě se zeptala kapitán.
"Furt říká, že nejsem na řadě."
"Nechte toho! Oba," okřikla je kapitán Janeway. "Nemám náladu na ty vaše voloviny. Chováte se jako malí!" vyčítala oběma.
"Já nejsem ta, kdo je tetovaná na obličeji," ušklíbla se Sedmá na Chakotaye. Ten na ni pohotově ukázal dlouhý nos a vystrčil k tomu jazyk.
"Tssh," pohodila Sedmá hlavou dozadu a otočila se na podpadku.

"Už mě to nebaví," postěžovala si kapitán Janeway a kroutila přitom hlavou, až jí z účesu odletovaly lupy.
"Co?" s nezájmem se zeptal velitel Chakotay.
"Být pořád na cestě. Ve střehu, ve stresu, na hraně," opřela se loktem o držadlo svého křesla.
"Pokud se chceme dostat domů?" pokrčil rameny Chakotay.
"Domů?" otočila se na něj Janeway. "Domov," zamyšleně pronesla. "Voyager je naším domovem, ne?"
"Ano. Svým způsobem určitě je," přitakal Chakotay.
"Voyager už není jen jednou z mnoha lodí Federace. Je to jediná loď, kterou máme. Občas mi dělá problémy myslet na Voyager jako na loď - jako na směsici kovu, silových polí a počítačových terminálů. Není to jenom loď, je to - Voyager."
"Taky to tak cítím," ozval se Harry a nikdo neviděl, jak pohladil svou konzolu.
"Staráme se o něj, opravujeme ho a vylepšujeme. Chceme pro něj to nejlepší," pokračovala kapitán Janeway.
"Přesčas při takových činostech není nic neobvyklého," ozval se Tom.
"Každý mu věnujeme velký díl svého osobního času," vstal Chakotay z křesla a popošel k hlavní obrazovce.
"Riskujeme i své životy, aby se on měl dobře," potichu řekla Janeway.
"Tak, tak," přitakal někdo ve změti souhlasného mručení.
"A on ne a ne zrychlit. Pořád letí, jako by nebylo kam spěchat," zatnula pěsti Janeway.
"Chvíli ho držíme na maximu a on je z toho potom dva dny marod," hořekoval Tom.
"Simulant je to!" zrudl Harry.
"Dobře jsi to řekl, Harry," ozval se Chakotay, vědom si toho, že už dvě minuty nepromluvil a mohli by ho vyhodit z můstku, pro nečinnost v diskuzi.
"Holomek jeden, tak oplácí naši snahu," Janeway měla na krajíčku, "Tome, hyper devět a dupněte na to!"
"Rozkaz," zajásal Tom a dupl na to. Voyager zrychlil na hyper devět.
"Jak se začne cukat, tak mu ukážu," chytla Janeway druhý dech a malíčkem zamáčkla svou kofeinovou slzu.
"Tak na něj, na holomka," stopnul si Chakotay další dvě minuty.

Uběhlo několik minut a Voyager si neustále udržoval rychlost hyper devět. Nic nenaznačovalo tomu, že by hodlal zpomalit, byť jen o tisíc kilometrů za sekundu. Všichni na můstku bedlivě sledovali všechny možné monitory, aby co nejdříve odhalili, kdy začne Voyager zpomalovat. Pak mu to nandají, pacholkovi, radoval se každý z nich.
Uběhlo několik hodin a situace se nezměnila.
"On to dělá naschvál," jako první se ozval Harry a cítil, jak ho bolí oči od pokukování po všech okolních monitorech.
"Už to tak vypadá," dal mu Chakotay zapravdu, ale přitom nezpustil oči ze svého panelu u křesla.
"No, jdu se trošku protáhnout," ozvala se kapitán a pomalým krokem se vydala k turbovýtahu. "Budu na příjmu, kdyby byly nějaké změny," instruovala Tuvoka, když procházela okolo něj.
"Ano," odpověděl Tuvok tónem, který mohl znamenat cokoliv.

Stereotyp služby na můstku už velitele Chakotaye nudil. Posledních několik hodin hledal všelijaké jiné činnosti, aby se nějak zabavil. Z neustálého civění do hlavní obrazovky, kde se míhala světla dalekých hvězd už začínal pomalu šilhat. Pořád se vrtěl v křesle a nevěděl co s rukama, když přišel na spásnou myšlenku a začal si horlivě kousat nehty. Když byl po jídle, ťuknul do panelu a když se ozvalo krátké pípnutí, začal mluvit:
"Velitel Chakotay, hvězdné datum 00254758. Právě míjíme hvězdný systém s tím připitomělým jménem, které si zaboha nemůžu zapamatovat. Nic neobvyklého se neděje, jen na hlavní obrazovce se neustále zvětšuje Borgská krychle, která míří přímo k nám. Plánovaný test senzorů proběhl v pořádku a focení planety, která je pojmenována po tom připitomělém systému, proběhlo taktéž bez závad. Chakotay konec," zakončil velitel hlášení do osobního deníku a pohlédl na své vkusně okousané nehty. Najednou se zarazil.
"Poplách," zařval, jen co se zhluboka nadechl.
"Červený poplach. Štíty na maximum. Nabít fázery a kvantová torpéda. Kapitán na můstek," vychrlil ze sebe Chakotay, div se nekousl do jazyka a jeho křik zároveň probudil zbytek posádky na můstku.
Kapitán Janeway se brzy objevila a opíraje se o zábradlí, nevěřícně hleděla na Borgskou krychli, která se na ni na hlavní obrazovce valila jako lavina. Chakotay se ohlédl, "kapitáne, vy jste zase pila!" vyčítavě spustil.
"Néé," zakroutila Janeway hlavou a snažila se ukrýt ruměnec kávové barvy ve své tváři.
Tuvok neřekl ani slovo a v duchu kritizoval amatérskou snahu kapitána ukrýt lež. To se za celou dobu, co s ním slouží, od něj nic nenaučila? Sám může lhát, jako když tiskne a nikdo to na něm nepozná - velebil jediný účel takzvané vulkánské teorie ovládání se. Ruměnec ve tváři?! Jak mohla tak hluboko klesnout, pomyslel si.
Nostalgicky si také vzpomněl na pořekadlo jedné starodávné rasy. Jak to vždycky říkali? "Mám dojem, že se ti špičatí uši, to určitě lžeš jako vulkánec!" Byla to opravdu vnímavá rasa, a když před dávnými časy záhadně zanikla, s nimi odešlo i vulkánské tajemství. Holt smůla, v duchu se Tuvok zasmál.
"Vulkánci nelžou," vytanul mu na mysli vtip, který v žebříčku vtipů vulkánského impéria v posledních pětistech letech neopustil první příčku. Jo jo, pořád je dobrej, hluboko uvnitř se Tuvok kácel smíchy.
"Pane Tuvoku?" vyrušil ho z myšlenek dotaz velitele Chakotaye.
"Ano," odpověděl Tuvok tónem, který mohl znamentat cokoliv.
Chakotay se obrátil zpět na hlavní obrazovku a byl s jeho odpovědí očividně spokojen.
Zajímalo by mě, na co jsem mu odpovídal, pomyslel si Tuvok, jako vždy při takové odpovědi, a hluboko v mysli si vyvolal druhý nejůspěšnější vtip vulkánského impéria.

Borgové se stále blížili. Kapitán Janeway se přesunula ke svému křeslu a usedla na něj. S očima vytřeštěnýma, sledovala, jak zelená krychle zabírá celou šíři hlavní obrazovky.
"Zastavit," zavelela. "Co asi chtějí?" tázavě se podívala na Chakotaye.
"Myslím, že se chtějí jenom stavit na kafe," uvažoval Chakotay.
"Myslíte?" zazářila Janeway.
"Né, jasně že nemyslím, kapitáne!" rozčílil se Chakotay a v duchu proklínal Janeway, ptaje se svých bohů, proč není závislá raději na práci.
"My jsme Borgové," ozval se hlas na komunikační frekvenci. "Byli jste zařazeni do účasti na Q poháru ve vesmírných soubojích," pokračovali Borgové.
"Cože? Q pohár? A to jako máme bojovat s vámi?" vybuchl Chakotay. "To má na svědomí ten zmetek Q, že jo?!"
"Ó, jak jste chápaví. Ale ne, s námi bojovat nebudete. Vaším soupeřem jsou Hirogenové," vysvětlili Borgové. "My jsme pro tentokrát byli vybráni jako rozhodčí celého poháru. Hirogeni jsou už na cestě a dorazí za chvíli. Až mávneme tažným paprskem, souboj může začít," vypnuli Borgové kanál.
"Ani nám neřekli pravidla," stěžovala si Janeway.
"Jakýpak byste chtěla pravidla?" zrudl Chakotay. "Jde nám o přežití!"
"Veliteli, Horogeni na obrazovce," přerušil je Tuvok.
Borgové zahájili souboj.
"Pane Tuvoku, palte všim co máte!" zařval Chakotay.

Vesmírná bitva byla v plném proudu. Všude okolo se míhaly fázerové paprsky a torpéda různých druhů, až měl jeden pocit, že je na diskotéce nebo se účastní silvestrovského ohňostroje. Štíty Hirogenské lodi už to nevydržely a další z torpéd, která loď zasáhla, ji v momentě proměnila na skvělou vesmírnou petardu, to když v milionu zářivých jisker explodovala. AC Hirogen opět na domácí půdě stadionu Delta Kvadrant zklamali a hostující FC Federace si připsala další bod.

"Vyhráli jste," ozvali se Borgové, než se trosky hirogenské lodi stačily rozptýlit do okolního prostoru.
"Ale co nás čeká přístě?" obával se Chakotay.
"Jste absolutními výtězi," upřesnili Borgové.
"Absolutními?"
"Slyšel jste dobře," ozvalo se lusknutí a Q se objevil na můstku Voyageru. "Vyhráli jste Q pohár Delta kvadrantu."
"No, když to tvrdíte vy," zvedl Chakotay ruce, jako že se vzdává, "tak to bude pravda."
"To si pište," usmál se Q. "A jako vítězové Q poháru, jste také vyhráli první cenu," pokračoval.
"První cenu?"
"Splním vám jedno přání."
"To je skvělé!" zajásal Chakotay, "přejeme si......"
"Přání kapitána. Promiňte veliteli," přerušil ho Q.
"Jedno přání? To je jako v pohádce," zazářila Janeway a v horečném uvažování si mnula levé ucho.
"Už to mám!" vykřikla a pohledem přejela osádku můstku, která na ni bez dechu hleděla.
"Přejeme si, abychom mohli v dalším ročníku Q poháru dělat rozhodčího......."

---