V Síti

Je tu uz dílko starší, napsané na střední škole, tak některé reálie už neplatí, ale jinak porád dobrý, ne? :-)

Věnováno Jiřímu W. Procházkovi, 1993

Opatrně jsem si z hlavy sundal Interface. "Měl bych si už koupit kvalitnější Interface, než je tenhleten tchajwanský šmejd," pomyslel jsem si,zatímco jsem si třel třeštící hlavu. Jo, takhle Interface od IBM, Apple nebo dokonce od Tesly! Z těch by mě hlava nebolela. Jenomže ten nejlevnější typ stojí 8000 dolarů, což je skoro 460 korun a já mám na kontě všeho všudy 1200 dolarů. Mám sice ještě stokorunu, ale tu si schovávám na horší časy. Mrkl jsem na hodinky. Můj pobyt v Síti tentokrát trval dvě hodiny reálného času, což je zatím můj rekord. Světová Síť-neskutečný svět vzniklý propojením počítačů na celé Zemi, svět ve kterém spolu zápolí programy s vlastní inteligencí a programátoři vlastnící přípojku a Interface. Pobyt v Síti je pro člověka značně nebezpečný,hlavně pro začátečníky jako jsem já. Do Sítě sice nemusíte vstupovat přímo, jde to i přes počítač, ale pak jste hodně omezeni. V dnešní době už něco takového nemá smysl. Dnes jsem už měl všeho dost, a tak jsem si ohřál večeři v prastaré mikrovlnné troubě (jaká ubohost!) a šel spát. Ráno jsem se připravil ke vstupu do Sítě. Na klávesnici jsem vyťukal přístupový kód, nasadil si Interface a zmáčkl aktivační tlačítko. Ocitl jsem se ve známém stavu rozpolcení, kdy část vědomí setrvává v mozku a část ve vyrovnávací paměti. Po přetransformování celého vědomí nastal přenos do Sítě. Kolem se objevila obvyklá scenérie:pomalu se pohybující mohutné databáze, rozmačkávající neopatrné soubory, které jim včas neuvolnily cestu, naduté, halasné multimédia vychvalovala své kvality a mezi tím vším bleskově prokluzovaly systémové příkazy. Připojil jsem se ke skupině dávkových souborů netečně se vlečících po sběrnici a snažil se chovat co nejnenápadněji, protože se v okolí potulovalo několik nebezpečně vyhlížejících programů a mou jedinou zbraní je obyčejný NAND-nůž. Kolem mne profičel v Algebře jakýsi Rolland, profesionální programátor, tvářící se, jako by chtěl spasit svět. "Frajer jeden! To si někdo žije, když má někdo takovéhle fáro a našinec se musí ploužit pouze rychlostí několika set megabaudů, "povzdechl jsem si. Náhle se ve struktuře Sítě cosi změnilo. Svými digitálními smysly jsem zachytil jakýsi zvrat. Síť se otřásla jako zvíře bodnuté injekcí. V očekávání nebezpečí jsem se pozorně rozhlížel kolem sebe. A pak to přišlo. Ze všech digivodů z Jihoafrického sektoru se vyhrnula úplná záplava softwaru. Rázem nastal obrovský zmatek, který se sice snažily zmírnit programy VB (Virové Bezpečnosti), ale proti takové mase neměly šanci. Přetížené sběrnice praskaly v bytech. Tomuto zmatku se nevyrovnala ani známé demonstrace na Václavském náměstí v Praze v minulém století. Ze svého úžasu jsem byl vyrušen jedním kompresním programem, kterému z této situace patrně uletěly bity, a proto zuřivě spakovával všechny programy ve svém okolí. Raději jsem se ukryl ve výklenku mezi firmami S.T.B. corp. a Sway Drinker, odkud jsem pozoroval vše co se kolem děje. Davy programů už značně prořídly, po opuštěných sběrnicích se jen tu a tam prohnal nějaký program, nedbaje na helpy, které vysílaly programy poškozené návalem. Vtom se z jednoho Jihoafrického digivodu vynořilo něco hrůzného. Svou strukturou se to nepodobalo ničemu známému, bylo to něco naprosto cizího a nepopsatelného. Nejlépe by ji vystihl popis nepřekonatelného mistra hororu Howarda P. Lovecrafta: "...věc byla nepopsatelná, neexistují slova pro takové popření hmoty, kosmických zákonů a řádů. Hora se pohybovala jako medůza, klopýtala a plazila se vpřed..." Popis seděl tak přesně, jako by mistr tuto chvíli viděl. Mé podprogramy ztuhly a nemohl jsem se ani hnout. Nestvůra se svým nechutným způsobem pohybovala po sběrnici a kdykoli spatřila nějaký program, natáhla do neuvěřitelné vzdálenosti své výběžky, stačil lehký dotek a nešťastník se proměnil v binární kaši, kterou pak příšera s nechutným srkavým zvukem vysála. Jako zhypnotizovaný jsem nehybně hleděl na její hnusné tělo, pokryté slizkými Flintovými algoritmy a množstvím výrůstků, na kterém se ve zvláštním hypnotizujícím rytmu objevovaly a zase mizely různé obrazce. Blížila se ke mně stále blíž a blíž... Tvářil jsem se jako feťák, který ve svém sklepě objevil důl na heroin a tupě jsem očekával svůj zánik. A blíž a blíž... Wrroooouuuum! Proudy zdigitalizované energie udeřily do nejbližších chapadel nestvůry a spálily je na kupku bitů. Probral jsem se ze svého omámení a vzhlédl ke svému zachránci. Byl to profesionálně udělaný Hovercraft s nezvyklým desingem a množstvím silných zbraní, ze kterých neustále střílel po nestvůře, což, vzhledem k její velikosti, nemělo valný účinek. Otevřel svůj port a já jsem neprodleně do něho vstoupil, načež Hovercraft okamžitě odstartoval z dosahu příšery. "Díky za záchranu," poděkoval jsem. "Není zač," odpověděl. Znenadání jsem v jeho struktuře zahlédl něco, co mi vyrazilo dech-svůj copyright! To přece není možné, toto geniální dílo a můj výtvor? Napadl mne jediný způsob, jak se to mohlo stát. Před několika lety, kdy jsem ještě neuměl vstoupit přímo do Sítě, jsem vytvořil několik prográmků, mimo jiné program se schopnostmi učení, mutace a s velkou přizpůsobivostí a vyslal jsem je do Sítě. Myslel jsem, že je první vir, na něhož narazí je zlikviduje, ale, jak vidno, nestalo se tak. "Přizpůsobil se tedy opravdu dokonale," pomyslel jsem si obhlížeje jeho interiér. "Kdo vlastně jsi?" zeptal se mne. Sdělil jsem mu svůj kód. Ty jsi můj programátor!" vykřikl překvapeně. "Je to tak. Jak se ti vůbec tenkrát podařilo přežít?" "Bylo to dost těžké, hned po několika minutách po vypuštění mne napadl virus Killer a já jsem neměl skoro žádné obranné prostředky. Nevím jakým způsobem se mi ho podařilo zničit, protože jsem v té době ještě neměl vědomí. Vím jenom, že jsem do sebe absorboval část jeho struktury a tehdy jsem si také poprvé uvědomil sám sebe." Kolem nás prolétla komanda Třipsi, komanda nejvražednějších programů, jaké kdy kdo vytvořil.Uměli jen jedno - zabíjet, a to uměli dokonale.Byl jsem rád, že jejich cílem nejsem já, ale ta potvora za námi. "Otoč to," přikázal jsem Hovercraftovi. Hovercraft přibrzdil a zatočil. Komanda obklíčila nestvůru, která za ten krátký čas díky velkému množství potravy značně vyrostla. Profesionální zabijáci zamířili ústí svých hardpalů na nestvůru a spustili palbu. Zelené tělo nestvůry zmizelo v pekelné palbě čisté Smrti. Palba ustala. Digirony, zplodiny po střelbě, se pomalu rozptylovaly. Zabijáci se pomalu přiblížili, aby se pokochali svým ničivým dílem. Rychlostí blesku na ně zaútočila chapadla nestvůry. Nikomu nedala šanci. Zkoprněl jsem údivem. "Ona to přežila,ona to přežila," neustále jsem opakoval. Uvědomil jsem si, že pokud nestvůru někdo nezastaví ted' (jestli to vůbec jde), potom už bude pozdě, protože se příšera stává stále silnější a neporazitelnější. A ten někdo budu muset být já (ach jo!). "Hovercrafte." "Ano?" "Nastal čas vyzkoušet tvou sílu." "Snad nechceš..." "Musíme.Každou pikosekundu je ta potvora stále silnější." "To vy lidé vždy jednáte takhle bláznivě?" "Neboj, někdy se chováme taky normálně," zasmál jsem se, " jdem na věc." Se zapnutými polarizačními filtry (kvůli hypnotickému působení) jsme vyrazili nejvyšší rychlostí do útoku. Ze všech zbraní, které se svými rostoucími zkušenostmi Hovercraft vytvořil, proudily proudy energie odřezávající nebezpečná chapadla.Na tělo nestvůry ale ničivá střelba vůbec nepůsobila a zničená chapadla byla okamžitě nahrazována novými. Příšera změnila taktiku. Na jejím těle se objevily otvory, ze kterých začaly vyletovat jakési kuličky. "Úhybný manévr!" zavelel jsem. Hovercraft kličkoval jako zajíc mezi mračny kuliček, ale přesto ho několik zasáhlo. Jeho let se stával trhaným. "Pozor!Ty kuličky rozleptávají mou strukturu!" varoval mne a skomírajícím hlasem dodal:"Sbohem kamaráde," a katapultoval mne. Vyletěl jsem z řídící kabiny a sledoval, jak jeho trosky dopadají na budovu mamutího koncernu Škoda. Pln nenávisti jsem se otočil k nestvůře. "Ty sketo,to mi zaplatíš!" zasyčel jsem a sebevražedně na ni zaútočil. Vytáhl jsem NAND-nůž, mrštil jím po nestvůře a očekával smrt. NAND-nůž proletěl jejím tělem jako máslem. Změnila barvu na hnusnou oslnivou běl a začala se rozpadat na jednotlivé příkazy a dále na byty, až z ní zbyla hromada bitů. Něco takového jsem vůbec nečekal. Ji, kterou nezničily ani ty nejvražednější zbraně, zlikvidoval obyčejný NAND-nůž. Proč ji její tvůrce nevybavil ochranou proti této nejprimitivnější zbrani? Tato fakta už něco napovídaly o tom, kdo tohle spískal. Zamířil jsem k nejbližšímu digivodu, kde jsem udal adresu svého Interface. Do řídící jednotky Interface jsem vyslal svůj kód a čekal jsem na transformaci. Ale ta nenastala! Řídící jednotka vracela error: periférie odpojena. "To není přece možné! Náhodou se to nemohlo stát, to by mi musel někdo sundat z hlavy Interface!" pomyslel jsem si. Představil jsem si své bezduché tělo pohodlně uložené v křesle, od kterého mne dělila nepřekročitelná vzdálenost několika centimetrů. Protože bylo zbytečné tady čekat, odebral jsem se zpět do Sítě. Předtím, ačkoli to nemohl nikdo slyšet, jsem nenávistně vykřikl:"Já zjistím, kdo se mne chce takhle zbavit, A PAK BUDE LITOVAT, ŽE SE NARODIL!!!"

---