Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLoďka
Autor
Laivae
Možná se jedná spíše o úvahu. Posuďte sami.
Loďka
Loďka pluje řekou života,
ach, ta řeka je tak divoká.
Samé zákruty,
každou chvíli musíš čekat pád.
A pak náhle vlítneš vzhůru
svobodný jako pták.
I pták však má kdes své hnízdo,
kam vrací se tak rád.
Hnízdo v koruně starého stromu,
s nímž si má o čem povídat.
Stromu, s hluboko zapuštěnými kořeny.
Stromu, kde je jeho domov
a kde stráví zbytek svého života moc rád.
samý vodopád,
Co nám z toho všeho pramení?
Že život je jako řeka, stějně krásný a divoký.
Mnohdy i stejně nebezpečný.
Na každém kroku na nás číhá pád, často větší než vodopád.
A kdo z nás by nechtěl být ptákem?
Alespoň na chvíli vyletět vzhůru a zeshora dolů hledět na širý svět?!
Všemu na chvíli uletět.
Ty, ne?! - ach, ty lháři!
Domov, každý má své "doma" s hluboce zapuštěnými kořeny.
Tak jako loďka na řece i my plujeme svými životy.
Život je řeka a my jsme její nepostradatelnou součástí.
Jen nedopusťme, aby jsme tou řekou propluli jen tak na zdařbůh, bez osohu, bez efektu.
Nedopusťme, aby po nás nic nezbylo.