Nicolin svět 2

aby sklidila ze stolu a umyla nádobí. Mezi Nicol a matkou se po smrti jejího otce vytvořila

velká propast, kterou Nicol stále prohlubovala a netoužila ji překonat. Žila ve svém vlastním

světě, kam matku nepustila, protože se bála, že ho zničí. Ten její vysněný svět byla jediná

věc, která překypovala vroucími city. Sem je uzavírala a nepouštěla je odtud ven.

Nicol se konečně podařilo zadržet slzy a trochu se uklidnit. Seděla na posteli a nevěděla

co má dělat. Za matkou nepůjde. Nechce poslouchat zase to její kázání. Pro dnešek má hádání

dost. Přemýšlela o tom, že by si třeba pustila rádio, zaposlouchala se do něj a nechala

myšlenky jen tak létat hlavou.
Hudbu měla hrozně ráda. Když nějakou slyšela jen těžko odolávala pokušení, aby nezačala tančit.

Dokázala ji uklidnit a dokonale ji vyčistit hlavu, po čemž právě teď ze všeho nejvíc toužila.

Ale ne, rádio nepustí. Matka by hudbu slyšela a znovu by přišla před dveře a přemlouvala ji,

aby ji pustila dovnitř a promluvila si s ní. Promluvit si Nicol potřebovala, ale s matkou to

nešlo. Její tzv. kamarádky by se jí zas jen vysmály, a to tedy vůbec nestála. Také by si mohla

promluvit se sousedovým psem, už nejednou to zkoušela, ale asi by ji neposlouchal. Pitomý nápad!

Pak si ale vzpomněla na Palečka. To byla přezdívka jednoho kluka, s kterým se seznámila přes

internet. Nicol byla do počítačů blázen. Byla velice chytrá a ve škole dosahovala velmi dobrých

známek. Obdivovala ty možnosti, které se jí při užívání počítače naskytly. Nešlo jen o internet,

kde mohla přijímat nezávazné množství informací všeho druhu, ale i textové editory, pomocí kterých

odevzdávala referáty nejvyšší kvality. I tabulky ji uchvátili.

S Palečkem se seznámila před měsícem. Prvně si psali básničky, v kterých dávali najevo různé city,

kterých se potřebovali zbavit. Pak si začali psát o problémech a pomáhali jeden druhému najít

řešení, které by vedlo k jejich vyřešení, nebo alespoň je zmírnilo. Z jeho dopisů o něm Nicol

věděla jen to, že chodí na střední školu, že rád skládá básničky, že je menší postavy a že miluje

sníh. Nesdělovali si osobní věci typu věk, jméno, bydliště… Bylo pro ně lepší, že o sobě věděli tak

málo, pomáhalo jim to překonat jakousi stydlivost, kterou normálně chovali k ostatním lidem.

Nicol zapnula počítač, který kraloval nevelkému psacímu stolu, jež byl důkladně uklizen a působil,

jako kdyby ho nikdo nepoužíval. Na stole byl kromě počítače jen blok na rychlé poznámky a propiska.

Zbytek věcí byl roztříděn do šuplíků tak, aby bylo snadné se k nim dostat ale zároveň aby tu nepřekáželi.

Stejným dojmem působil i celý její pokoj. Nicol neměla ráda nepořádek, a proto byla ráda, když bylo

v pokoji co nejméně věcí. I když se hodně změnila, změnil se v podstatě jen její denní režim. Už

se nechodila ven bavit, ani nejezdila na svém kole, což bylo dříve na její každodenní činností.

Nechodila na oslavy narozenin svých kamarádek a s matkou trávila mnohem méně času, než dřív. Už s

ní nenakupovala, nepomáhala ji s vařením a ani s ní nechodila do divadla na balety, které spolu

předtím tak hojně navštěvovaly. Ale přesto všechno byla v duchu stále stejná a všechny tyto své

činnosti, kterých si kdysi užívala, uskutečňovala jen ve svém snovém světě, kde jich nikdo nemohl

zneužít a hlavně, kde nikomu neubližovali.

S Palečkem to bylo jiné. Neznalo ho, nevěděla o něm nic, necítila žádné nebezpečí, žádnou hrozbu,

a proto mu psala o všem,aby se jí ulevilo a aby mohla být na chvíli zase celým člověkem. V hloubi

srdce cítila, že se stávají přinejmenším přáteli, ale jelikož city ignorovala, nechtěla si to

připustit. Byla spokojená, že má na tomhle nehostinném světě alespoň nějakou spřízněnou duši, o

kterou se může opřít, která ji může poradit a které může alespoň trošku důvěřovat ( hodně důvěřovat).

Díky její změně chování a postoje ztratila spoustu dobrých kamarádů a ti, kteří ji zůstali, byli jen

napodobeninami. To byli takoví přátelé, kteří se Tě drželi, protože věděli, že jim můžeš pomoct, nebo

že Tě můžou využít. Takoví, kteří Tě za zády pomlouvají, nehnou pro Tebe prstem a většinou jsou

příčinou všech tvých dosavadních problémů. Nicol si jich snažila nevšímat, ale někteří byli tak otravní,

že se s nimi často hádala. Jim to však nevadilo a měli takovou drzost se druhý den objevit a žádat

o nějakou laskavost, jakoby se nic nestalo.

Aby se Nicol odreagovala často jim přisuzovala zvířecí tváře a vlastně i vlastnosti. Když je viděla

pohromadě, nebyla to jen tlupa známých, kteří o čemsi diskutují. Pro ni to byl maškarní bál. Každému

dala masku a časem si na ty masky natolik zvykla, že se občas přeřekla a nazvala dotyčného podle

zvířete, jehož masku mu přidělila. Nikomu o tom neřekla, protože věděla, že by ji ostatní považovali

za blázna. Ona se tím hrozně bavila a čas ji ubíhal mnohem rychleji. Byli to přátelé jen pro zábavu,

o které neměli ani potuchy.

Na takové chtěla teď zapomenout. Chtěla se věnovat Palečkovi a nechtěla aby vycítil její rozhořčení.

Bez rozmyslu začala psát úvodní řádky a doufala že ho zastihne doma. Chtěla si s ním popovídat dokud

celá věc bude ještě novinkou. Jak se říká, chtěla mu to vyklopit ještě za tepla.