Dračí strach

dračí páteř, celá horká

pod duchnou se přestává svět točit,

odlétáš někam, kde ze země rostou

jen ohořelý kmeny magnólií.

Nohy tě nechtěj nést,

černo

a černá díra,

zatmění mysli.

Nad dlažbou tiše pěješ hlasité žalozpěvy.

Silná křídla ti náhle odpadla,

seš sám,

posedlý grafoman.

A nad hlavou ti krouží stínů kouř,

když omdléváš,

křeč zaklíná tvou šíji a nezbývá než spát,

utopen ve větvoví mrtvých topolů.

Tak vysoký.

jen ty a strach...

***