Vědecký objev

Editor populárního časopisu o výzkumu a vědě seděl a unaveně kontroloval posledních pár stránek nejnovějšího čísla. Uzávěrka se kvapem blížila a bylo potřeba urychleně odeslat materiály do tiskárny. Většina redaktorů už odcházela, protože jejich práce byla u konce. Teď už zde zůstal jen editor, grafik a korektor.

Z šéfredaktorovi kanceláře se náhle ozval telefon a za chvíli již byly slyšet rozčilené hlasy. Editor to však nevnímal – byl plně soustředěn na svou práci, kterou chtěl co nejrychleji dokončit, aby mohl jít domů.

Šéfredaktor vyšel ze své kanceláře a s nasupeným výrazem se vydal redakcí směrem k pracujícímu editorovi. Ten zvedl oči od práce a tázavě se na svého šéfa zadíval.

„ Odesílaly se již do tisku stránky jedenáct a dvanáct? Víte, které myslím? Jsou to ty, jak je tam ten velký rozhovor s tím slavným mikrobiologem,“ spustil šéfredaktor.

„ Jistě, že vím. Vždyť je to ten nejzajímavější článek v celém časopise. Myslím, že ten chlap se za svůj objev dočká ještě mnoha ocenění.“

„Tak přesně tenhle článek musí zmizet. Na jeho místo dejte něco z našeho archivu. Ale rychle, prosím. Do uzávěrky už nezbývá moc času.“

„Ale proč? Vždyť ten článek byl schválen a ještě navíc si ústřední výbor pochvaloval, jak tenhle úspěch zvýší prestiž Strany,“ nedokázal pochopit editor.

„Je to příkaz shora a my nemáme jinou možnost než ho poslechnout. Navíc myslím, že o tom člověku hezky dlouho nikdo neuslyší. Zaslechl jsem, že byl poslán do nápravného tábora pro ideově pomýlené intelektuály v Severní provincii.“

„Oficiálně jsem se dozvěděl, že se zpronevěřil zásadním občanským a stranickým idejím. A také, že je nutno tohoto člověka odstranit z veřejného života a tudíž je nepřípustné, aby s ním byl rozhovor v našem časopise. Jinak jsem ale slyšel, že se ten chlap někde opil a vykřikoval hesla proti Straně. Však to znáte – dneska se v každé hospodě najde někdo, kdo je za kilo pomerančů nebo litr vína schopný udat kohokoliv,“ uzavřel rozhovor šéfredaktor a vydal se zpět do své kanceláře.